Album je rozčleněno do jedenácti kompozic. Pochopitelně, jak je u “keltské” muziky zvykem, některé kompozice sestávají ze setu několika melodií, takže jakékoli procentuální rozdělování na tradicionály, přejaté písně umělé a vlastní tvorbu by bylo zavádějící. Prostě je toho zhruba tak stejně a je to dobře vyváženo. Z jedenácti opusů je pět zpívaných. Katka García je mimořádnou zpěvačkou, zpívá na albu výhradně anglicky a kdyby mi někdo nakukal, že jde o přední irskou či podobnou interpretku, uvěřil bych mu bez pochyb.

Kapela nemá nijak ortodoxně irské instrumentální složení, na jaké jsme zvyklí třeba od naší Asonance a které jiné kapely leckdy dohánějí pomocí různých rejstříků zakletých v klávesách. Ostatně obsazení kapely je téměř minimální pro danou muziku – dva melodické nástroje a jedna zpěvačka nad harmonicko rytmickým základem kapely. Nad dobře spolupracující akustickou kytarou (Petr Košumberský) a baskytarou (René Starhon) vytváří melodie především příčná flétna (Radvan Markus – opravdu pořád příčka, i když někdy zní tak trochu jako whistle) a housle (Daniel Malczyk – skvělý v rychlém fidlování i v doprovodu pomalých airů). Rytmiku většinou neobstarává irský bodhrán ale výpůjčky z jiných etnik (Jakub Severin - tabla, djembe, darbuka). Bodhrán zazní jen ve dvou skladbách (v podání hostující Kristiny Volné, paradoxně jedna z kompozic, kde se setkáte s irským bubínkem, jsou polky), sporadické je i použití dalších exotických a nekeltských nástrojů (cajon původem někde z Antil, didgeridoo z Austrálie).

Mezi kompozicemi najdete nejklasičtější ostrovní typy – reel a jig, ale i walz, česko-irskou polku a lecjaké překvapení jako třeba pokeltštělou bulharskou melodii v jedenácti osminovém rytmu. Ta mne zvlášť pobavila, protože byla třetí částí setu, a tak se moje hlavička začala už před ní pokyvovat v typických jigových triádách a najednou mi každý čtvrtý “takt” doslova hlava nestíhala.

Booklet má dvě části. Na té s modrým pozadím se dozvíte česky i anglicky základní informace a komentáře k jednotlivým písním, na té oranžové pak nejdete všech pět anglických textů alba. Je trochu škoda, že k nim nejsou připojeny i české překlady, ale nejsou zde žádné skotské či jiné nářeční obtížnosti, takže s mírně podprůměrnou znalostí angličtiny to zvládnete (jako já). Jinak je titul vypraven s tradiční pečlivostí a vítanou grafickou jednoduchostí, která způsobila zejména, že všechny údaje jsou opravdu čitelné.

Vyšlo tedy velmi dobré album, které zachytilo (jak už to u nás bývá) kapelu v sestavě, která už neexistuje, protože otec zakladatel René Starhon z ní v zápětí odešel. Je to první album u oficiální firmy, předchozí mezinárodní sestava vydala vlastním nákladem a proto těžko sehnatelné album Bossa Nudski. Potěší především české keltofily, ale myslím si, že si ho rádi poslechnou i jiní příznivci slušné akustické muziky.

Jiří moravský Brabec

HOME