Domino: Pozdní sběr, vlastní náklad 2007, celkový čas: 41:39

Při poslechu debutového alba olomouckého tria Domino jsem si vzpomněl na jeden e-mail. Obsahoval pozvánku na koncert, který se měl konat asi za měsíc a půl, a také informaci – parafrázuji –, že na živou akustickou muziku příliš často nenarazíte, a tak určitě přijďte. Snažil jsem se vzpomenout, která akustická kapela takto s předstihem zvala na své vystoupení, až mi to došlo… Bylo to olomoucké Domino! Ano, dobrá akustická muzika se opravdu stala vzácným druhem, a je tedy dobře, že soubory typu Domina jí zachraňují reputaci. Domino samozřejmě není žádným nováčkem. Pravidelně se například účastní soutěže na Mohelnickém dostavníku a v posledních třech letech se v hodnocení tamní odborné poroty umístila na medailových pozicích (3., 2. a 2. místo). Dva členové Domina, manželé Blanka a Pavel Mazalovi, tvořili dříve polovinu kapely Spirit, která získala Krtečka na Zahradě 99. Třetí, Aleš Kubis, se může chlubit ještě památnější hudební minulostí: hrával v legendární kapele Bluegrass Nova. Tuto základní sestavu na albu doplňuje trojice hostů: Miloš Kudělka na dobro, Jan Lukáš na perkuse a Bohdan Borůvka na kontrabas. Jejich role je sice důležitá (zvláštně jemná rytmika např. v písních Starala sa moja mať nebo Dyž já si zazpívám je velmi příjemná), avšak album si dokážu představit i bez nich. Vždy Domino na koncertech dokazuje, že jeho síla je především ve sezpívaných sborových vokálech a v umění naplnit prostor těmi nejjednoduššími vyjadřovacími prostředky. Hned v první z 16 moravských lidových písní (Koledička) nám Domino položí hádanku bez jasné odpovědi, která je zároveň narážkou na zaměření kapely. V písni se totiž zpívá buď 1. “Vzpomeň na nás s koledou”, nebo 2. “Vzpomeň na nás s koledú”. I když v jiných momentech zpěvákům i zpěvačce Domina výborně rozumím každé slovo, zde jsem na pochybách. A právě toto možné rozkročení mezi nářečním a spisovným tvarem je zajímavou paralelou s celkovým přístupem olomoucké kapely k folklóru. Z interpretace je na jedné straně cítit pokora a snaha co nejčistší a nejautentičtější přístup (například výslovnost Blanky Mazalové s měkkým “i” a ševelivým “š”), na straně druhé nástrojové obsazení (dvě akustické kytary, housle, mandolína, irská flétna, perkuse) odkazuje spíše k tradici anglosaské. Výsledkem je přístup při vší pokoře originální a při vší žánrové čistotě pestrý: vedle klidného akustického folku zde najdeme odkazy na bluegrass (Dosti sem sa nastaral), country (Marnost) i na zpěv acapella (Chvála Bohu). Přes zmíněnou pestrost doprovodu a přes důležitost hudební složky je Domino především vokální kapela. Je mimochodem zajímavé, že zatímco při sólovém zpěvu ani jeden z protagonistů nevyniká, ve sborech dochází k výtečné souhře. Trochu mi to připomíná tradiční vesnické muzicírování: pantáta i panímáma sice umí intonovat a k práci si každý z nich sám rád zazpívá. Avšak posluchače mrazí v zádech teprve tehdy, když je slyší zpívat sborově spolu s dalšími sousedy. Album Pozdní sběr nabízí snad všechna témata v lidových písních obvyklá: duchovno (Spor duše s tělem), vojnu (Modlitba za vojáky), šťastné i nešťastné lásky včetně generačního sporu před svatbou (Odrazování), smrt (Žádost hrobu) i radost (Dyž já si zazpívám). Nechybí posvatební stesk (Dobře mi bývalo) či přímo odmítání sňatku (Tvrdý). Ve skrovném bookletu stojí za přečtení hutný sleeve-note Jiřího Fialy, avšak citelně chybí podrobnosti o jednotlivých písních (region, sbírka apod.). Pakliže nešlo připravit objemnější booklet z finančních důvodů (což je při vlastním nákladu pochopitelné), mohla kapela podrobnosti včetně textů písní umístit na svůj web. Jedním z největších hitů alba je už zmíněná úvodní Koledička. Pokud si říkáte, co že je to za nápad, zahájit debutovou desku vánoční písní, je třeba si připomenout, že se koledovalo nejen o Vánocích, ale také o Velikonocích (což mimochodem přetrvává) a o jiných svátcích. A nedávno jeden můj kolega popisoval, jak mu přátelé přišli přát k svátku: “Ve dvě odpoledne přišli první koledníci.” A tak si Koledičku a celý Pozdní sběr Domina klidně pusťte třeba v horkém létě.

Milan Tesař
Folk & Country 4/2008

HOME