Wabi Daněk – A život běží dál
 

Wabi Daněk - A život běží dál, Universal Music, celkový čas: 45:57

Když jsem psal stručné hodnocení této desky pro účely Desek na burze v červnovém čísle časopisu, napsal jsem: “Wabi Daněk natočil album písní, na kterých se minimálně textem, ale často i melodií podílel Miroslav “Skunk” Jaroš s názvem A život běží dál. Díky civilnímu podání W.Daňka se už v minulosti podařilo k životu vrátit několik písní, zabitých předchozím zpopularizováním v necitlivé interpretaci (za všechny: Montgomery). Jednu ale Wabi tady naopak pohřbil: Guantanámo v jeho verzi nezaujme. Guantanámo vyžaduje přesně tu podobu, v jaké ji natočil Vandr do padesátejch. Zajímavé je i srovnání, jak se klasiky zmocňuje Wabi (Bobby McGee) a jak na jiném místě článku zmiňovaný M.Žák (Gentle on my mind). ” Nyní mám možnost tuto stručnou charakteristiku podrobněji rozvést a zdůvodnit. Už na první pohled zaujme jen částečně barevný (spíše jen trojbarevný) booklet, navozující přinejmenším podzimní atmosféru, míněno doslova i obrazně. Použity jsou železniční motivy nádraží, vagónů a tam přítomného interpreta v různých pozicích. Trošku to může mýlit, protože písničky Miroslava “Skunka” Jaroše určitě všechny podzimní nejsou. Z této várky je znát jednak přinejmenším zralý životní názor a pohled na věc s odstupem, daným zkušeností let – to z těch “novějších” písniček (míněno z let sedmdesátých), tak i mladická skladatelská “nerozvážnost” (míněno v tom dobrém slova smyslu) u písní z rannějšího období či u těch které byly časem dokonce zaváty a dalo práci je objevit. Vesměs jsou texty mírně nostalgické, uvažující nad během života v jednom nebo ve dvou, trošku smířené s tím, že onen běh života člověk nezastaví a jen částečně ovlivní. A proto by neměl pohrdat tím, co se mu nabízí a užívat si to. Nu a občas se objeví i odlehčující odskok ke historickým groteskním tématům (Loupeživej rytíř, Rumovej ráj). Zřejmě Skunkovy bohaté zahraniční emigrační zkušenosti jsou pramenem k situování řady textů do alespoň mírně exotických prostředí (nejen Guantanámo, ale třeba i Michelle). Proto mi trošku chybí texty, zejména když mnohé písně jsou Skunkovy právě jen díky textům a melodie je převzatá. Naopak, příjemný je průvodní text Luboše Maliny (který je zřejmě duchovním otcem alba a hlavním aranžérem) na bookletu, vysvětlující jak se k jednotlivým  písničkám M.Jaroše dostal a jak přišel na to, natočit je a proč už druhou várku. Mimo jiné tam bezděky potvrzuje můj názor na to , jak je Guantanámo myšleno a jak by mělo vypadat – na desce jej s W.Daňkem zpívá R.Křesťan, což je sice kombinace interpretů “par excellence”, ale “odrhovačky” (jak L.M. sám skladbu nazývá) přeci jen příliš zažité zejména R.Křesťan nemá, a tak i Wabiho trochu v interpretaci brzdí. Když už Guantanámo jinak , než ho natočil Vandr, pak asi tak jako zní Franta má péra, Tonka nebo Hejkal.  Podle tématického zaměření textů by se mohlo zdát, že to bude deska mírně monotónní – ale opak je pravdou. Melodie střídají všechny atributy a písničky jsou poskládány na CD tak, že vytvářejí pestrou šňůru hudebních korálků, z nichž každý vás něčím zaujme – tu melodií, tu tempem (První vlak na jih), tu instrumentací (Já vím že tě ztrácím, Rumovej ráj). Tu stylem. Najdeme blues, dokonce hodně tvrdě aranžované (Já vím že tě ztrácím), najdeme skoro i bluegrass (První vlak na jih), nechybějí balady (Řekněte jí, Co z lásky máš) nebo písničky s klasickým trampským schématem (Ostrov pokladů, Život běží dál). Samozřejmě, i “odrhovačky” jsou přítomny. A nad tím se klene velmi civilní zpěv Wabiho Daňka, zdánlivě v jednotlivých písních neproměňující se, přitom ale dodávající do písní přesnou dávku té potřebné atmosféry. Asi úplně nejlépe by Wabiho uchopení písniček vystihlo slovo “nadhled”. Z jeho hlasu je poznat, jak, jakkoliv má k textu vztah a prožívá jej, udržuje si od něj i určitý odstup. Na každé písničce tedy posluchače něco upoutá, ale bombou je Skunkova (a Wabiho) verze písně Bobby McGee. Je známá v desítkách více či méně expresívních verzích především ve zpěvu a s nejrůznějšími variacemi textů, ale Wabiho podání , Skunkův text a Malinova instrumentace vytvářejí neobyčejně působivý celek, jakkoliv rozpitvány samy o sobě ničím zvláštní nejsou. Ovšem dohromady se nesčítají, ale umocňují.  Přezpívávat historické písničky z něčího odkazu skrývá vždycky řadu nebezpečí sklouznutí do rutiny, monotónnosti, otrockého kopírování či naopak znásilnění skladeb k obrazu interpreta (jeden americký autor by mohl vyprávět o sérii českých verzí svých skladeb). Na téhle desce se všem těmto nebezpečím všichni zúčastnění zdařile vyhnuli. Prostě – umí!