Jedním tahem na bránu

Nevím, jestli kapela vsadila výhradně na české melodie proto, že by měla problém s autorskými právy při překládání textů, nebo proto, že si prostě (správně) myslela, že dokáže napsat slušnou muziku i sama, nebo konečně proto, aby tím dala dalším způsobem najevo, že jejím cílem není vytvářet další klony památníčků pánů Monroa a spol.; ale každopádně ty písničky jsou dobré a šlapou a je v nich dost prostoru pro muziku: čitelná a příjemná sóla i nadupané refrény. Polovina melodií je od Míši Leichta, tradičního copáckého autora, na zbytek se složili mandolinista Jirka Vopava (3x), banjista Martin Fridrich (jedna instrumentálka) a dva kousky dodal na klíč František Černý.

Leicht je prokazatelně autorem potenciálních hitů, navíc je výjimečným zpěvákem (přestože ve střelhbitých pasážích někdy ani jeho artikulace nezaručí srozumitelnost – např. sloky v Lady, kde pokud správně na začátku nezachytíte slovo “klisnu”, ztratí písnička svou rajcovní dvojznačnost.) Jeho texty jsou přímočaré, drsňácky romantické a i když v nich nic světoborného není, s muzikou se dobře snášejí a zpravidla mají alespoň zapamatovatelný slogan, který vytváří atmosféru. V Blues (na text V. Mottla) pak Míša naprosto opouští standardní zvuk kapely, ostatně ta má zřejmě kouřovou a Leichta doprovázejí Franc s Čížkem (kdo na co, se z bookletu nedozvíte). Snad jako usmíření pro bluegrassovou menšinu následuje tradicionalistická instrumentálka M. Fridricha. Leicht na desce ještě dvakrát výrazně zvolní tempo – na počátku Půlnoci a v závěrečném Osudu. Vždy je to důkaz jeho pěveckého charismatu a dramaturgicky správný tah.

Vopavovy písničky mi připadají o něco složitější i kompozičně a v každé jsem našel nějaký opravdu pěkný textový obrat. Hned na první pokus jsem si u všech poznamenal, že to asi nebude made in Leicht. Podobně osobitý a neamerický je i rukopis F. Černého. Můj osobní názor je, že právě takovýto autorský mix Copu svědčí.

Album je podle mého soudu bohužel nedostatečně vybaveno informacemi – nedozvíte se délku alba ani jednotlivých písní a jste-li úplný nováček, nepoznáte z něj ani, kdo zpívá sólo v které skladbě. Pravda, je sice ve tvaru CD extra, ale ani v počítači jsem si na informace nepřišel, snad kromě té, že Leicht píše bluegrassový muzikál na starém psacím stroji i s notami, a podobné mystifikace. Pro tradiční příznivce Copu bude novinka Jedním tahem asi důkazem toho, že Cop jako ochranná značka má smysl i přes všechny změny v sestavě. V současné době už generačně značně různorodá sestava zdatných muzikantů táhne za jeden provaz jedním směrem. A takovýmto jedním tahem lze dosáhnout mnohem víc, než vyšíváním filigránských ozdob v netvůrčích sestavách plných samoúčelných sólistů. A to v libovolném žánru.

Jiří moravský Brabec

HOME