Deska pěkně ubíhala a řemen stále nepadal. Po půl hodince jsem si už musel přiznat, že to je kompilace jako hrom a že má rozhodně právo na samostatnou existenci. Mapuje širokou škálu muziky, která vychází od kořenů moravské zpěvnosti, ale interpretuje ji jinak, nově. Na velkolepě znějící Hradišťan, který po úvodní folklorní skladbě v Pavlicově stylizující úpravě přibližuje k moravským lidovým kořenům básně moravského básníka Jana Skácela, navázal Tomáš Kočko a jeho tři opusy na lidové motivy, nezařaditelná Maraca s muzikou, které mi zněla trochu jako scénická nebo filmová (v dobrém slova smyslu) a potom už Muziga s jejich valašským uhranutím. Lehce a koketně protančila v mých uších Iva Bittová a její vokální radost z lidové písničky. Pak přišel Teagrass a já pochopil, co to znamená dobrá dramaturgie desky. Držela pohormadě jako kdyby se umělci na tomto repertoáru domluvili společně a při vší pestrosti jsem pořád vnímal tu sílu a tah moravských kořenů.

Druhou polovinu desky přitom obstaraly kapely ne tak notoricky známé, ale velmi zajímavé. Docuku z Valašského Meziříčí (s Lucií Redlovou) patří k objevům poslední doby, Veselá bída (kolem Františka Segrada) představila další verzi slavné A ty Rehradice a první dvojpísničky na oficiálním nosiči se dočkal i vyškovský Koňaboj, letošní vítěz Zahrady. To už jsme se ovšem pohybovali ve zřetelně rockových inspiracích moravskou lidovkou, což platí i pro plzeňskou kapelu Neboysa a ostravsko-karvinsko-pražskou Benediktu. I když jde v těchto případech o folk(lór)-rock, jde o kapely, která se objevují i na folkových přehlídkách a většina publika je nejen toleruje, ale dokonce přijímá s radostí.

Jediný výlet za hranice našich žánrů tak přinášejí poslední dvě skladby - Hard rockoví Sad Harmony v kompozici Ode mlýna ke mlýnu propojily silně boostrované kytary s houslemi, cimbálem a dudami v písničkce vycházející z muziky horňácké, a doom metaloví (!) Silent Stream of Godless Elegy v Gigule pak urputnou metalovou zběsilost s muzikou valašskou. Příznám se, že u Sad Harmony mi vadilo, že kompozice byla natolik čitelná, že jsem přesně odkázal odhadnout, kdy nastane další díl hardrockového strašení a kdy se znovu vrátí muzika k akustickému hraní, ale jinak to bylo zajímavé. Propojení v Gigule mi přišlo ústrojnější a měl jsem pocit, že v něm trošku slyším jako by myšlení Tomáše Kočka. Stačilo ovšem projít pěkný čtyřjazyčný booklet s miniprofily všech kapel, abych se dozvěděl, že opravdu Tomáš Kočko nahrávku produkoval.

Materiál na desce vznikl z větší míry opravdu kompilací nahrávek už vydaných (zejména u slavnějších jmen), takže kdo sbírá všechno, už ho většinu bude mít ve fonotéce. některé písničky ale vycházejí na albu poprvé a především musím ještě jednou zdůraznit, že to je tak dobře udělaný výběr, že pro svůj rozhlasový pořad bych prostě mohl zasunout album do přístroje a mezi jednotlivými písničkami přidat pár glosujících slůvek a bylo by vymalováno.

Jiří moravský Brabec

HOME