Recenze  
HOME Zpět na seznam

Zrcadlo citů a vášní

Camael: Do skoku, Indies MG 2008, celkový čas 42:33

“Lidové písně obecně, i když třeba pocházejí z těch navzájem nejvzdálenějších míst, zrcadlí lidské city, touhy a vášně v nejryzejší, nestylizované, nenavoněné podobě,” říká houslista a aranžér skupiny Camael Pavel Fischer v říjnovém FOLK & COUNTRY a dodává: “Moravské, romské, ale i skotské a irské písně jsou blízké našemu naturelu. Patří k našemu kulturnímu zázemí, vyrůstali jsme s nimi.” Právě z písní skotských, romských, moravských (a též slovenských a jedné české) se skládá druhé album Camaelu s názvem Do skoku. Skupina Camael působí na naší scéně teprve tři roky. Hudební životopisy jejích devíti členů jsou však bohaté: najdeme v nich položky jako Triny (všechny tři zpěvačky), KOA (kontrabasista František Raba a perkusista Camilo Caller) nebo Škampovo kvarteto (Pavel Fischer). Hudební erudice je tedy zaručena, stejně jako profesionální přístup k nahrávání. Práci pod hlavičkou Camaelu si většina zúčastněných (kromě perkusisty Camila) vyzkoušela už v roce 2005 na bezejmenném debutovém albu. To obsahovalo pouze písně z Moravy a skupina se na něm rozmáchla mezi přístupem možná až příliš akademickým a možná až příliš uvolněným, pitvořivým. Nové CD je vystavěné dramatičtěji než debutová nahrávka. Kratičké a v podstatě zbytečné intro Do hospody chodím nechám bez komentáře, avšak hned následující – opravdu skočná – Do skoku patří k tomu nejlepšímu, co album nabízí. Pavlu Fischerovi se podařilo propojit skotskou taneční melodii s textem Jana Nerudy, až by člověk nevěřil, že za rozverně znějícími verši stojí klasik. Živelnost Camael neopouští ani po přesunu ze skotských břehů do romské osady a posléze do moravských úvalů. Přitom právě zpracování skotských melodií je relativně nejkonvenčnější (např. tanec Kolo). Romské i moravské skladby posouvají Fischerovy instrumentální aranže (ve spojení s vokálními úpravami Ivety Kováčové) do nových, náročnějších náročných pater. Píseň Naštik například začíná “nevinnou” houslovou předehrou, aby skladba vzápětí vygradovala do emotivního spojení takřka autentického zpěvu s neotřelou smyčcovou hrou. Podobně se Marel o Del rozvíjí z táhlého úvodu k orientálním motivům a náročným pasážím; jako by někdo z mistrů akustické alternativní hudby (Bittová? Havlovi?) složil soundtrack k filmovému dramatu. Callerovy perkuse si vychutnáme například v úpravě známé – zde instrumentální Bešla e čhaj pre bareste, která zní jako nějaké akustické techno. A ještě jedno přirovnání, nutně zjednodušené jako všechna předešlá: Rabův kontrabas v písni Víno zní jako fúze moravské cimbálky s Apocalypticou. Mimochodem právě členitá skladba Víno s houslovou smrští v závěru nutně klade otázku: Dá se vůbec na takto složitou muziku ještě tančit? Platí i zde ono “do skoku” z názvu alba?  Z celého alba je slyšet snaha kapely zúročit zkušenosti jednotlivých členů, nebát se proplouvat vodami různých žánrů a překvapovat posluchače tam, kde to nečeká. Výsledek není vždy stoprocentně čistý: například Krajčíru, krajčíru mi zní jako poslepovaná z několika na sobě nezávislých částí. Nicméně nuda na CD Do skoku nehrozí a jen trochu informovaný posluchač bude i při desátém poslechu v písních nacházet nové a nové inspirace a shody. Vedle široké škály instrumentální výrazových prostředků (spolu s vynikajícími a všudypřítomnými smyčci je třeba zmínit dechové nástroje: hoboj, anglický roh nebo flétny) samozřejmě stojí za pozornost i to, co všechny tři přítomné dámy (méně už pánové) předvádějí se svými hlasy. Od zpěvu klidného, folkového, přes důvěryhodný folklórní až po už zmíněné vypjatější momenty.  Camaelu se na druhém albu skutečně podařilo přinést posluchačům prostřednictvím lidových písní “city, touhy a vášně”, a to v podobě sice nikoli nestylizované a rozhodně ne nenavoněné, avšak ve formě zajímavé a především dobrodružné. Album nenabízí jednoduché poslouchání “do skoku” a mnozí budou spíše než skákat a poskakovat některé náročnější pasáže přeskakovat. Přesto doporučuji vrátit se občas k albu jako celku a vedle několika jasných hitů si vychutnat i členitost celého díla.

Milan Tesař
Folk & Country 11/2008

Váš pohled?
zpět na seznam recenzí

HOME