Hlavní stránka Folková růže BLOG www.jupp.cz Kniha "S kytarou na zádech"

Recenze  
HOME Zpět na seznam

Všechny ženy jsou bohyně

Jan Burian – Dívčí válka, 2CD, Indies 2006, tt.: 61:08 a 56:24

Jan Burian napsal v průběhu několika let cyklus písní věnovaných příběhům žen v různém věku a v různých životních situacích. Objížděl s nimi kluby a hrál je při klavíru. Pak přišla myšlenka udělat CD, kde je nazpívají různé interpretky, a konečně dvojalbum, kde kromě devatenácti dívčích a ženských studiových interpretací je na druhém nosiči týž repertoár ve stejném pořadí v autorově podání (live). Kant by asi neměl radost z toho, že alba jsou bez jakéhokoliv potisku, jen červené (dívčí) a bílé (Janovo). Kdyby to udělal každý, blbě by se taková CD z lívanečníku s několika posty pro CD zařazovala zpět. Ale to je zároveň má největší výtka celému projektu. Začněme tedy červeným albem. Muziku na něm svěřil z velké části Jan Burian svým synům Janovi a Jiřímu (je dobré, když otec přinese dětem něco na hraní), doplněným o klavíristu Mikoláše Růžičku a sporadické hosty. Zvukově není album přehuštěné, základem jsou (v různých kombinacích) klavír, kytara, baskytara, bicí a spousta virtuálních nástrojů různě barvících jednotlivé písničky. Koncepci alba a aranže má na svědomí Jan Burian mladší, se kterým už otec spolupracoval na předchozích projektech a jde o poctivou snahu o moderní zvuk, moderní pojetí písničky, byť s ohledem na interpretky, jejich naturel a možnosti.  Burianovy písničky jsou psány v třetí osobě, jako vyprávěné příběhy, takže je vlastně ani interpretky ženy nezpívají jakoby o sobě, ale o nějaké sobě spřízněné duši. Burian se zřekl pravidelného metra a většinou i rýmů, asi jako Magdaléna z jeho desky vnější krásy, ale tím více vyniknou jiné poetické figury a tropy a pochopitelně především obsah. Na druhé straně to na interpretky klade zvýšené nároky, není triviální, jak kterou píseň uchopit. Hluboce smekám například před nezpěvačkou a herečkou Evou Holubovou, jak si rozfrázovala a promyslela píseň O dovolené.  Výběr interpretek bych si rozdělil do čtyř kategorií. 1. slavné zpěvačky: Hana Hegerová, Lenka Dusilová, Jana Koubková. 2. ve folku slavné zpěvačky: Dagmar Andrtová – Voňková, Sestry Steinovy, Martina Trchová, Zuzana Homolová, Zuzana Michnová. 3. slavné osobnosti, které většinové publikum asi nepovažuje v první řadě za zpěvačky: Ester Kočičková, Eva Holubová, Iveta Kováčová, Ivana Chýlková. 4. zajímavé, byť všeobecně méně známé osobnosti: Dorota Barová (Tara Fuki), Feng-Jün Song (u nás usedlá čínská zpěvačka), Anežka Růžičková (manželka pianisty alba Mikoláše Růžičky), Pavla Forest (z kapely King Size), Lucie Vopálenská (televizní moderátorka z pořadu Na hraně a novinářka z Českého rozhlasu 6),  Petra Oswaldová (herečka a zpěvačka divadla Archa) a Lela (Lenka) Geislerová (výtvarnice, sestra slavné herečky). Vznikla tak zajímavá mozaika hlasů známých, u kterých je člověk zvědavý, jak se úkolů zhostí, a skutečných objevů.  Vlastně ani nevím, jaké pořadí poslechu obou nosičů doporučit, ale pro ty, kteří písničky neznají, možná bude zábavnější nejdřív si poslechnout interpretaci Janovu a pak album červené, s napětím, jak se písničky promění. Výtvarně hezký booklet s texty je k tomu vhodnou pomůckou a pokud si zapamatujete Burianovy melodie, zjistíte, že ani ty nejsou pro mnohé zpěvačky dogma. Budete překvapeni zejména tam, kde se nálady v podání Jana a žen výrazně liší. Třeba Andrtová je daleko veselejší, energetičtější než Burian, Steinovy jsou feministicky jedovaté, Trchová zpívá výborně a prakticky popově, Chýlková nezapře bluesové cítění a Dusilová smysl pro jemné zvýraznění poezie v textu. U Hegerové jsem cítil snad až přebytečný respekt k charakteru zpěvačky, které muzikanti zaranžovali písničku v jejím dosavadním slohu. Geislerová na desku patří už díky neobvyklosti svého hlasu a je myslím dobré, že dostala závěrečný part. Nadchla mne i paní Song, která češtinu zvládla tak, že drobné odchylky v přízvuku písničce posloužily.  Burianova vlastní interpretace je dobře zažitá, se střípky jeho klaunského pousmání. I jeho vlastní deska by byla ozdobou fonotéky. Ale výsledný projekt je něčím víc, něčím mimořádným.

Jiří moravský Brabec

zpět na seznam recenzí

HOME

 

 

 

Časopis FOLK & COUNTRY/FOLK vycházel jako měsíčník v letech 1991 - 2011.
Webový portál časopisu  FOLK & COUNTRY/FOLK vycházel jako deník v letech 1995 - 2014.
Nyní funguje již jen jako archiv článků. 

Časopis FOLK:  Michal Jupp Konečný - šéfredaktor (jupp@folkcountry.cz),  Veronika Kirschnerová (editor), Pavel Major Vorel (manažer), Hana Konečná (produkce). Grafici: Martin Janda, Lucie Koubová. Spolupracovali: Jiří Moravský Brabec,Tomáš Hrubý, Milan Tesař, Jan Hučín, Petr Sedláček, Milan Plch, Miloš Keller, + Vladimír Vlasák, Václav Müller, Vlaďka Provazníková, Kamila Střeštíková a další. 

Foto: Miloš Truhlář, Bllemby, Veronika Kirschnerová, Michal Jupp Konečný, Katka Esserová, Antonín Volf, Václav Müller  a další.