O Vánocích pestře

Irena Budweiserová: O Vánocích zpívám. Indies MG, 2008, celkový čas 44:07

Zřejmě málo muzikantů je celoživotně imunních vůči pokušení natočit vánoční desku. Proč ne: máte-li co sdělit, můžete dostat Anděla i za vánoční desku (viz Jablkoň: Hovada Boží). Je však pravda, že je mnoho povolaných a málo vyvolených: řada nosičů této oblasti čpí snadným kšeftem a přeslazenou nenápaditostí. Irena Budweiserová je jednou z osobností, u kterých si člověk nad informací “připravuji vánoční album” ulehčeně oddychne. Téměř třicet let na scéně, ať už se Spirituál kvintetem nebo s vlastním projektem, jí přineslo repertoár, který se z velké části skládá ze spirituálů a gospelů, i mnohé zkušenosti s vyloženě vánoční tématikou. Můj první dojem z prvního protočení kotoučku a prvních řádků první – titulní – písně byl ale nepříliš příznivý. Text nepříjemně vedený v mužském rodě (někde – např. v Jozef, můj kochany – to nevadí, tady ano), zpěv s tak obrovským vibrátem, že je těžké určit, kde v té amplitudě vlastně plave žádaný tón. Proč tak zhurta? To pro ty z vás, kteří se v obchodech s CD rozhodují podle náslechů prvních tónů desky. Všechny mé další dojmy byly totiž podstatně příjemnější. Skoro polovina z třinácti písniček jsou spirituály (i když popisek v bookletu řadí mezi spirituály i Amazing Grace), kromě krátké závěrečné Váhavý pastýř (Follow Shepherds) všechny zpívané anglicky. Řadu z nich už protagonistka léta zpívá, většinou s českým textem (Mary Had A Baby – V jeslích dítě spinká, Go Tell It On The Mountains – Mou dobrou zprávu hlásej…). Druhou část tvoří koledy evropských národů – české, dvě francouzské, španělská, anglická. Ta je zpívaná v originále (Three Ships); francouzské (O Vánocích zpívám, Volek a oslík) a španělská mají české texty Pavla Jurkoviče, které se prostřídávají s původními slokami. Koledu Jozef, můj kochany znám v polštině; zde je uvedena jako “moravskoslezská” a podána (snad) “šlonzácky”. Doširoka rozmáchlý výběr pojal notoricky známé i přinesl velmi neznámé a z důvodu repertoárové pestrosti zahrnul hodně rozdílný materiál. Že takto pojatý výběr nepůsobí neurovnaně, je velká zásluha zejména aranžéra Miroslava Linky, jakož i celého doprovázejícího tria Fade In, které je uvedeno jako kolektivní spoluaranžér. Oba kytaristé – Miroslav Linka a tentokrát i Jaroslav Šindler – hrají na akustické kytary s nylonovými strunami, Šindler několikrát též velmi umírněně na elektriku. Třetím “domácím” hráčem je kontrabasista Vít Fiala, hosté jsou také tři. Velmi zásadní jsou klavír a varhany Jakuba Zomera (zazní čtyřikrát), o většinou velmi jemné perkuse se staral Miloš Dvořáček jr. a příhodně zaranžovanou celestu (v podstatě zvonkohra) nahrál v několika skladbách hudební režisér Peter Binder. Tato instrumentální sestava je dostatečně úzká na vytvoření charakteristického zvuku, vložený aranžérský um pak vytváří pestrou sadu hudebních překvapení až snad fórků. Historická anglická koleda Three Ships má zřetelně bluesový grunt, zatímco spirituál Poor Little Jesus je postaven na minimalistickém kytarovém kolečku. Mary Had A Baby tepe v rytmu reggae a jeden ze základních kamenů anglosaského hudebního kánonu Amazing Grace je neuvěřitelně posunutý směrem k najazzlé latině. Pouze Španělsko (Hleď, mámo, kdo je u dveří) zůstává Španělskem, za použití dvou dravých nylonových kytar a rytmického tleskání. Sound většiny dosud nejmenovaných písní se pohybuje někde mezi folkem a jazzem. Úžasně promyšlená a zahraná jsou naprosto všechna kytarová sóla (Jaroslav Šindler). Na některé prvky zpěvu Ireny Budweiserové je samozřejmě možné pohlížet různě: může vadit již zmiňované velké vibráto (kromě titulky třeba i v písni Den přeslavný) nebo hodně přiškrcený zpěv s minimem znělého tónu. Těžko ale stanovit nějak objektivizovanou hranici, co ještě považovat za “správné”. Budweiserová je obrovská postava mezi zpěvačkami v tom, jak neustále ohledává jednak zpracovávaný hudební materiál, jednak možnosti svého hlasu a zkouší stále nové a nové rejstříky, myslitelné i nemyslitelné způsoby, jak odlišit první sloku od druhé nebo čtvrtou písničku od páté. Lehce zpívá na dechu, trefně scatuje, tiše naříká, melodicky vyšeptává, hraje si s tóny, náhle rozzáří sloku zevnitř jak sluníčko. Občas se ozve i několik plných, hlasitých tónů, ale většinou se – v souladu se záměrem příslušným této desce – pohybuje zpěvačka v dynamickém rejstříku blíže k piánu: velkého burácení se tentokrát nedočkáme. Vrcholy alba jsou u mne Váhavý pastýř s výtečným textem Františka Novotného a neméně trefeným doprovodem “pouhého” kontrabasu. Nebo prostý a krásný Volek a oslík. Nebo do nových šatů převlečená Amazing Grace. Zpěv, jehož nevšední klady jasně převažují, je samozřejmou korunou díla. Spolu s kvalitním výběrem a zajímavým zpracováním je zárukou, že vzniklo album, kterému to bude v štědrovečerních přehrávačích slušet.