O tom, že Spirituál kvintet jí nestačí, přesvědčovala Irena Budweiserová své posluchače už na několika samostatných deskách. Novinka Někdy si připadám jak pták je ze všech jejích sólových projektů nejsólovější. Zatímco na minulém, žánrově dosti podobném projektu Korýši času, se představila jako autorka (nebo spoluautorka) pouhých tří melodií, tentokrát složila čtrnáct skladeb z patnácti.
Dokážu si docela dobře představit, že by minimálně část alba zpěvačka nazpívala a capella. Její hlas je natolik sytý, natolik krásný, natolik barevný, že by se dal poslouchat i bez doprovodných muzikantů. Jenže autorka a interpretka v jedné osobě se rozhodla – ku prospěchu věci – svěřit aranže do rukou kytaristy Miroslava Linky, který spolu s Vítem Fialou (kontrabas) a Jaroslavem Šindlerem (kytary) tvoří její skupinu Fade In. Výsledkem je strhující směs jazzu, šansonu a folku, občas ozvláštněná prvky blues nebo bigbítu. I když základním nástrojem alba je jazzová kytara (nádhernou hru Jaroslava Šindlera si můžete vychutnat ve skladbách Kde zůstal nebo Jsem v pasti), například píseň Motýli stojí na klavíru hostujícího Petra Maláska. K tomu je třeba přidat kontrabas Víta Fialy, který pouze sem tam vystupuje do popředí (Včera nebo dnes) a citlivé bicí Miloše Dvořáčka mladšího, jednoho z nejvytíženějších muzikantů současnosti. Všechny ostatní nástroje (saxofon, krásný basklarinet, nejrůznější perkuse) už hrají roli pouze koření, které sice není nezbytně nutné, ale díky němuž to zní “jaksi líp”.
I když se například skladba Včera nebo dnes ve svém závěru celkem slušně rozjede a odvážné funky v Ranním dovětku vyzývá k tanci, drtivá většina písní se nese ve volnějším až pomalém tempu. Do klidnější (rozuměj noční) atmosféry jsou situovány i mnohé texty (Noční rozhovor, Requiem za kolombínu, Bezejmenná). A je pravda, že v tichu a potmě vynikne hra doprovodné kapely i zpěv Ireny Budweiserové mnohem lépe než při poslechu v ruchu dne. Jen při plném soustředění budete schopni vnímat práci s dynamikou klavíru v závěrečné Někdy si připadám jak pták nebo jemný doprovod v Motýlech včetně šumění dešťové hole.
Zatímco po hudební stránce je album autorsky téměř celé zpěvaččino, textařů na něj přispělo několik. Z “party” kolem minulé desky Korýši času zůstali Jiří Batelka, Alena Binterová a Barbara Ježková, nově přibyl se dvěma texty Pepa Streichl a se třemi František Novotný, autor řady textů pro Spirituál kvintet. Naopak nepokračuje spolupráce s Dušanem Vančurou, který pro minulé album otextoval několik spirituálů. Snad všichni zúčastnění autoři se pokoušejí být básníky a v řadě případů se jim to daří. Pouze zřídka narazíme na nejjednodušší možný způsob rýmování AA BB, tak obvyklý v písňových textech. Přednost má schéma AB AB, případně systémy ještě složitější (v písni Akord je to ABABCD EFEFFDF). K tomu, aby se texty daly číst jako samostatné básně, občas vadí nadměrné použití asonancí místo rýmů, avšak ve spojení s pestře zaranžovanou hudbou a zpěvem Budweiserové to nijak rušivě nepůsobí. Interpretka totiž – přes obrovský rozsah svých pěveckých výrazů – sympaticky působí i jako vypravěčka příběhů.
To hlavní na albu však nejsou obsahy textů ani jejich interpretace. Důležitá je už zmíněná hudební složka, zpěvaččin zpěv (šepot, řev, árie, chrapot – podle konkrétní skladby). A úplně nejdůležitější je celkový pocit, který vzniká smíšením všech těchto prvků. Budweiserová vkládá do svého přednesu smutek černých otrokyň minulých staletí, touhu nejsoučasnějších zamilovaných žen i akademičnost hereček. Dojem kompaktnosti i barevnosti ve mne zanechává zdařile vyvedený obal alba v červeno-oranžovo-žluto-okrovo-hnědém provedení. Po zvukové stránce je album výtečné, avšak co jiného se dá čekat od renomovaného studia Sono.
Milovníkům Spirituál kvintetu i starších desek Ireny Budweiserové budou možná na desce chybět spirituály nebo jiné tradiční melodie. Jenže třeba hned úvodní píseň Čekám (s textem Pepy Streichla) svou náladou připomíná jak spirituály, tak jejich “světský protějšek” blues. V textu pak najdeme narážku na bluesovou “černou Jessie” i zvolání: “Po řece volám Pane můj kde jsi.”

Milan Tesař
(autor je hudebním redaktorem Radia Proglas)

HOME