Když v roce 1999 natočil Michal Braxatoris s Bafalem album Žena – ďábel, smířil se s faktem, že mu desku nikdo nevydá a začal cédéčko rozmnožovat samovypalováním. Podobný osud potkal i dvě desky, s kterými se Braxa představil posluchačům v roce 2001. Můžete se ptát, proč jeden interpret a skladatel natočil a vypustil do světa prakticky současně hned dvě dlouhohrající nahrávky. V době, kdy slavnější kapely vydáváním koncertních a kompilačních desek zacelují mezery po chybějících nápadech, přijde jakýsi Braxatoris se dvěma řadovými deskami, jako by naznačoval: Tak se koukejte, kolik mám písniček. Jenže ono to není tak jednoduché. Sólový zpěvák je sice na obou albech týž, autor většiny skladeb také, ale tím výčet podobných prvků končí. Střídejte obě nahrávky ve svém přehrávači – budete se jak na houpačce ocitat ve dvou různých hudebních světech.

Quo vadis představuje Braxu takového, jak ho můžete znát z koncertů Bafala nebo z už zmíněného alba Žena – ďábel. Po hudební stránce je to něco mezi Copem (tedy tvrdou variantou bluegrassu) a svižným folkrockem bez bicích. Zpěv je střídavě chlapsky písničkářský v jemnějších polohách (Requiem pro jednoho z dvou) a drsně rockový především v rychlejších kusech (Zas), občas dosáhne zajímavé polohy někde mezi notorickým alkoholikem, rastamanem a Jankem Ledeckým (Žabajka man). V hudbě Bafala hraje důležitou roli banjo (Petr Vošta) a foukací harmonika (Karel Slavík) – ta se objevuje v roli tvrdiče muziky (Nevěra) i lyrického nástroje (úvod písně Únik), který tvoří protipól rockového zpěvu.

Texty ladí s hudbou. Je v nich vyřvaná trpkost rozchodů, provázená utichajícím šumem hospod (Requiem pro jednoho z dvou), objevují se v nich střely mířící do oltářů (Zas), padající nebe (Little Jane) nebo opíjení holky pralinkou poblíž lednice se stydnoucím vepřovým (Nevěra). Do noty se Bafalu trefil i hostující textař Jiří moravský Brabec s velmi poetickými, leč “bafalovsky” smyslnými slovy písně Tělo na obtíž.

Braxa však není jen odvázaný drsňák, obklopený nadupanou kapelou. Na obalu druhého CD hraje vsedě na kytaru pro jediného diváka, stojícího na konci prázdného sálu. Snímek naznačuje, že tady půjde o něco jiného. Ano, vítejte na koncertě osamělého barda, folkového lyrika a vypravěče, který si až na výjimky vystačí se svou kytarou a hlasem. A když už potřebuje hosty, vybírá stylově – tu dětský sbor (Bourec morušový), tam hoboj (Ruce zahlavou), onde klavír (Tyjátr). I na Osamělém tyjátru sice dojde občas k drsnějším pěveckým výkonům (Óda na beton), avšak kytarový doprovod zůstává folkový.

O tom, že i texty budou jiné než na Quo vadis, se můžete přesvědčit hned v první skladbě. Balerína od Kolína je sice vybavena vtipným titulním sloganem a mnohé slibujícím začátkem, avšak pointa je právě v tom, že žádná nepřijde. Text tím nabývá na mnohoznačnosti a poetičnosti. I další skladby jsou většinou baladické a poetické. Nade vším se vznáší jakýsi spleen, stesk, pocit konce: končí večírek (Ruleta) i noc (Na bílé dni), stydne čaj (Legionář), padá listí (99), rozpadají se vztahy (Ruce za hlavou). Některá témata jsou sice vzdáleně podobná textům z Quo vadis – avšak z těch jsem cítil vzdor, zatímco na Osamělém tyjátru jakoby převládala hořkost a odevzdání se osudu.

Osamělý tyjátr je jako celek sevřenější než Quo vadis. Deska Bafala na mne působí jako směs písní, zakončená nesmyslným bonusem Oheň + Hrábě (3 minuty a 50 sekund praskání ohně, po kterém následují variace na jakousi odrhovačku o zemědělském náčiní, při které se vám představí kapela). Osamělý tyjátr má logický začátek (už zmíněnou Balerínu od Kolína, ve které autor tvrdí: “Nikdy jsem se necítil být umělcem”) a ještě logičtější konec v podobě nejsilnější skladby alba, šansonu Tyjátr (“Tyjátr zhas, vylidněn sál / hraje tu dál jen vítr v kulisách”).

Je mi jasné, že na koncertě je mnohem větší “odvaz” Bafalo. Roztancuje, vtiskne vám do paměti nosné slogany, pobaví. Na desce se mi ale mnohem lépe poslouchá Braxa sólově. Představuji si, jak usedám do křesla ve velkém, leč prázdném a osamělém sálu a poslouchám…

Milan Tesař
(autor je hudebním redaktorem Radia Proglas)