Bluesberry – Co je to blues. UNO, 2003, celkový čas 66:01.

“Blues je tklivej akord touhy na rozladěnou kytáru/blues je úsměv jenom pouhý krásný dámy u báru/blues je žába na dně strouhy, co hledá druhou do páru.” Mohl jsem klidně ocitovat kteroukoli další sloku dávné písně Co je to blues (Introvič/Müller): všechny jsou skvělé. Vždycky jsem se divil, proč celoživotní bluesman tělem i duší, Petar Introvič, dávno nepoužil takovýto “vyznavačský” klenot jako erb či vývěsní štít – a už je to tady. Název písně nese album s podtitulem 30 let Live Malostranská beseda (ačkoli ve skutečnosti bylo Bluesberry letos v dubnu, kdy se deska v MB natáčela, už 32!)

Jasně: jde o deklaraci návaznosti na desku Malostranská beseda Live - 25 let. Ta ale byla výběrem skladeb zaměřená převážně na 70. léta, zatímco recenzované album představuje rovnoměrnější průřez historií kapely. Najdeme tu velké pecky ze 70. a 80. let, z nichž některé se už na desce objevily (titulní skladba nebo Padevět), řadu kousků z 90. let i dvě téměř novinky (Boogie je lék, Po půlnoci – 2001). Každé období má i svého dvorního textaře: nejstarší klasika – to je Jaroslav Müller zvaný Tlučhoř. Na texty z 90. let (a nejen ty zde nahrané) má téměř monopol dlouholetý bývalý pianista kapely Václav Kopta a nejnovější tři texty nesou jméno Pavel Čapek. Střídání autorů se naštěstí obešlo bez nepěkných švů: velmi obdobný zůstává jak třeba jazyk, tak témata, kde převažují ženské, pití a všelijaké hudební reflexe. (Navíc všechny písně vyznívají jako Introvičova vlastní výpověď.) Hudba zařazených skladeb není většinou kupodivu vlastní (jen čtyři skladby včetně instrumentálky), ani to nejsou tradicionály (tři skladby), ale převážně pocházejí z pera nějakého anglosaského autora, jako by ani problémy s autorizací textů neexistovaly…

Zakladatel a kapelník Petar Introvič zpívá naprostou většinu písní. Přes vydařené aranže a řadu pěkných instrumentálních sól (hlavně foukačka – opět Introvič – a elektrická kytara – většinou Michal Růžena Chroňák), je to hlavně jeho zpěv, který určuje specifičnost kapelního zvuku. Zdánlivě pro blues nevhodný kvůli jásavosti, která vychází téměř z každé zazpívané slabiky, vytváří tímto jednak jisté rajcovní napětí, jednak šíří nádhernou radost z muziky. A když je třeba zazpívat tak, aby mrazilo, dokáže to také (Kalný vody blues). Malicherné jsou z tohoto pohledu Petarovy technické chyby, které díky živé nahrávce povylezly (zejména přetahování tónu, zatímco hláska už dozněla). Výborný nápad byl zazpívat titulní píseň na střídačku hned se třemi hosty – souputníky z Hanspaulky: Richardem Tesaříkem, Ivanem Hlasem a Danem Kohoutem.

Do role mazáka se vedle Introviče a dlouhodobě spolupracující zpěvačky Světlany Hrdličkové (sólově se mihne třikrát) posunul Chroňák: ostatní muzikanti se od poslední desky Josefína vyměnili. Přibyl druhý kytarista Emil Kopta, na basu hraje Pája Večaj, na bicí Luboš Hnát a Václava Koptu vystřídal u kláves Jakub Mach. Všichni – včetně hostujících dvou dechařů – hrají velmi spolehlivě, ale ne studeně.

Výběr písniček asi není rafinovanost sama, ale to nevadí: pocit, že jste na koncertě, vám zprostředkuje. Bluesberry nejsou Jan Spálený a nehrají jakési metafyzické blues či pocit – blues, ale skutečně jdou ke kořenům, hrají jednoznačnou, jednoduchou, podle vlastních slov “řepáckou” muziku. Přesto mají tempa, harmonie, aranže a sled písniček tak rozvržené, aby se co nejméně opakovali: to je velký klad této desky. Jistěže je tu pár dvanáctek, ale taky třeba After Midnight od J. J. Calea nebo hodně atypické Prosím volejte 2245. A co se týče té řepáckosti: poslouchám-li opusy sice hnané nekompromisní rytmikou, ale přehledné a téměř prosté zkreslených zvuků, chápu, proč jim električtí bluesmani nadávají do kotlíků. Na druhou stranu, stejná vzdálenost je dělí kupříkladu od dua rezofonických kytaristů, což by mohlo dejme tomu být řepácké blues...

Poznámka nehudební: toto album si pořídíte tak, že si koupíte brožovanou knížečku Blues(y) z blúzy vyšlou v edici Levné knihy obsahující více než sto textů Bluesberry a přiložený kotouček, který si sami dáte do krabičky. A teď pozor: to celé za 99 Kč!

Bluesberry zastávají v blues přibližně stejnou pozici jako jen o málo mladší legendy v jiných žánrech: Cop v bluegrassu a Asonance v keltské hudbě. Všechny jmenované kapely zpívají “nevhodně” česky a vydávají se napospas eventuálním úšklebkům mladých skupin, které dokáží mnohem přesněji napodobit styl a tím jsou zdánlivě – pro někoho – lepší. Ve skutečnosti pro zakořenění příslušného žánru v českých luzích dělají víc staří velikáni, kteří se nebojí vlastního náhledu a tvůrčí interpretace. Ano, Bluesberry jsou kapela oprávněná odpovídat na otázku Co je to blues?

Tomáš Hrubý

HOME