Hlavní stránka Folková růže BLOG www.jupp.cz Kniha "S kytarou na zádech"

Recenze  
HOME Zpět na seznam

Chameleon je super

Iva Bittová – Superchameleon. DVD, Indies Scope 2006

Když jsem byl školou povinen, říkali mi, že chameleon mění barvu, aby splynul s okolím. Až mnohem později jsem se dozvěděl, že ji mění především podle nálady. DVD zachycuje opravdu neuvěřitelnou škálu emocí jedné z našich nejtalentovanějších a nejsvéráznějších umělkyň. Vedle téměř hodiny a půl záznamu koncertu z pražské Akropolis tvoří zbytek tříhodinové nabídky disku hodina archivních snímků České televize, představení čtyř dalších DVD Indies a lahůdkový dokument bez komentáře o Ivě Bittové sestříhaný Alicí Nellis z různých zdrojů.V onom výlovu z archivu najdete Bittovou v různých časech a projektech, sólových i ve spolupráci s velmi rozdílnými partnery – od Škampova kvarteta přes Nederlands Blazers Ensemble, spolupráci s Vladimírem Václavkem na Bílém Infernu až po rockový Dunaj. Celkem osmnáct skladeb, s nepatrnou výjimkou rovněž zaznamenaných v koncertním tvaru, včetně dvojzpěvu Zabili, zabili s Miroslavem Donutilem z Balady pro banditu (bohužel z devadesátých let v rámci Donutilova projektu v Lucerně) a přes dvacet let starého Beránka s uskupením Maňana. Jediný více-méně klip je Uspávanka z roku 1997. Je to cenný archiv, ale přece jen, záznam koncertu je ještě mnohem cennější.První půlhodinu je na pódiu Bittová jediným muzikantem. Ovšem kromě muziky (a tato část je především velkou ódou na dialog houslí případně drobných perkusí a hlasu) je to i velké divadelní představení, v kterém na pódiu tančí podivné artefakty a jindy zase manekýny s houslemi hrají panenky na klíček. Bittová komunikuje s publikem hned od začátku suverénně a přátelsky a hlasem, mimikou i gesty vyjadřuje takovou záplavu emocí a dějů, až oči i uši přecházejí.Pak pozve na pódium kapelu Bang On A Can All Stars (bicí, kontrabas, cello, klavír, el. kytara, klarinet), přenechá jim prostor na jednu delší samostatnou skladbu a vrátí se v nejrozvernějším a nejdivadelnějším kousku koncertu. Zavěšená na mechanismu vznáší se nad pódiem, snáší se mezi diváky a při tom hraje na kazoo a vyluzuje další zvuky. Zbytek koncertu pak dohraje s kapelou, přičemž oči si kromě sledování muzikantů přijdou na své i projekcí úryvků z animovaných studentských filmů v pozadí nebo sledováním obřích loutek.Pokud je něco občas Bittové zazlíváno, tak je to nesrozumitelnost v artikulaci textů. Myslím, že právě tento koncert jasně vysvětluje, že jde o záměr, kdy si zpěvačka text jakoby nesrozumitelně brblá, občas z něj zřetelně vysloví řádek, dva, a protože text se často opakuje, postupně se odhaluje jeho smysl. Emoce působí jako náznak, implicitum, postupně stále zřetelnější text ho explicikuje. Kamery pod režijním vedením Jakuba Koháka snímají detaily obličeje zpěvačky i řeč těla, a jakkoliv jde o takzvaně alternativní hudbu, je to promyšlené pódiové show, chytré v nápadech a přesné v detailech, za jaké by se nemusely stydět hvězdy středního proudu (i když ty by jistě použily občas jiné prostředky).V části koncertu s kapelou k tomu přibývá ještě hudební i pohybová komunikace s členy kapely, i když Bittová zůstává nadále ústředním bodem.Na koncertě zazní 14 písní a jeden přídavek, který je variacemi na píseň už odeznělou. Silně jsou zastoupeny skladby z předloňské Elidy. Pokud jsem měl po poslechu tohoto CD pocit, že mi písně Richarda Müllera připadají příliš obyčejné ve srovnání s Václavkem a Davidem, musím to vzít částečně zpět. Ano, jsou vystavěny klasičtěji, text je přímočařejší, ale na tomto koncertě z nich Bittová svou interpretací dokázala vytáhnout spoustu zajímavého a i téměř popové slogany proměnila ve václavkovsky uhrančivá zaříkadla. I tak ovšem po třech Müllerovských písních následující Václavkova Zapískej je emocí ještě silnější a následná smyslnost v Elidě je spíš uvolňující, nikoliv lascivní. Za další vrchol koncertu považuji už úvodní Ne, nehledej s textem Karla Davida. Ale slabiny na celém záznamu nejsou. Texty na bookletu ani na nosiči nenajdete, což je v tomto případě trochu škoda. Jinak je ale vše vypraveno kvalitně, výtvarně zdařile a především – ten koncert za to opravdu stojí.

Jiří moravský Brabec

zpět na seznam recenzí

HOME

 

 

 

Časopis FOLK & COUNTRY/FOLK vycházel jako měsíčník v letech 1991 - 2011.
Webový portál časopisu  FOLK & COUNTRY/FOLK vycházel jako deník v letech 1995 - 2014.
Nyní funguje již jen jako archiv článků. 

Časopis FOLK:  Michal Jupp Konečný - šéfredaktor (jupp@folkcountry.cz),  Veronika Kirschnerová (editor), Pavel Major Vorel (manažer), Hana Konečná (produkce). Grafici: Martin Janda, Lucie Koubová. Spolupracovali: Jiří Moravský Brabec,Tomáš Hrubý, Milan Tesař, Jan Hučín, Petr Sedláček, Milan Plch, Miloš Keller, + Vladimír Vlasák, Václav Müller, Vlaďka Provazníková, Kamila Střeštíková a další. 

Foto: Miloš Truhlář, Bllemby, Veronika Kirschnerová, Michal Jupp Konečný, Katka Esserová, Antonín Volf, Václav Müller  a další.