Hlavní stránka Folková růže BLOG www.jupp.cz Kniha "S kytarou na zádech"

Recenze  
HOME Zpět na seznam

Jazz mírně etnický

Bittová Kelarová Jazz, 2 DVD, Indies Scope, 2008, celkový čas: cca 1:45:00 + 1:00:00

Iva Bittová i Ida Kelarová mají každá své bohaté umělecké aktivity, a pokud se čas od času sejdou na společném projektu, je to zpravidla zajímavé setkání. Nejinak tomu bylo, když se rozhodly zazpívat si spolu jazzové standardy, i když ne striktně ortodoxně, ale naopak s využitím interpretačních prostředků, ke kterým za svou kariéru dospěly. Nápad vznikl na oslavě Idiných narozenin, jeho realizace se ujal producentsky Peter Serge Butko a rozhodně se nedržel při zdi. Na 5. ledna 2008 vyprodal pražskou Lucernu a na pódium přivedl celou plejádu muzikantů, z nichž polovina měla romské kořeny. Základní sestavu tvořila nová Idina formace Jazz Famelija: Ondrej Krajňák – piáno, Tomáš Baroš – kontrabas a Marián Ševčík – bicí. K nim se v jednotlivých skladbách připojovali, nebo je nahrazovali hosté, mezi nimi českoameričtí jazzmani George Mráz – kontrabas a David Dorůžka - kytara. Dále se objevili nadžánrový Miloš Dvořáček mladší na perkuse, jazzový saxofonista Radovan Tariška a trumpetista Július Baroš. Další muzikanti už byli žánrově odjinud – smyčcový kvartet Lamborghini, slovenský romský folklorní houslista Ivan Herák a romské vokální trio složené z Marie, Desideria a Jána Duždových. Jako zvláštní host přišla i jazzová zpěvačka Miriam Bayle. Všichni byli oblečeni v gala a slavnostní pocit umocňoval i svou suchou noblesou spíkr z horních vrstev Ladislav Špaček. Přesto samotný výkon rozhodně nebyl upjatý a škrobený. Název nosiče trošku zavádí i v tom, že v naprosté většině nešlo o duety, téměř po celou dobu se obě zpěvačky střídaly. Žádná ze skladeb nebyla do počtu, každá byla pečlivě promyšlená a propracovaná, měla příběh, sdělení, prožitek. Přitom obě sestry v mírné retro atmosféře se svými hlasy předváděly kouzla netypická pro ortodoxní jazz, v tomto smyslu očekávání naplnily vrchovatě. Z muzikantů očekávaně nejvíce vynikl George Mraz, česko-americký basista světové extratřídy, ale všechny výkony byly skvělé a noblesní. Točilo se na mnoho kamer, takže obraz nezaostává za zvukovou stránkou projektu. Při samotném střihu pak došlo ke dvěma drobným nepřesnostem. Jediná skladba, kde žádná ze sester nezpívá – There Is No Greatest Love v podání Miriam Boyle je zařazena logicky jako bonus, ale nějak omylem zůstala (ve stejném obrazovém tvaru) i součástí hlavního titulu. Inu stane se. Za mírně nešťastné považuji i to, že tím, že DVD začíná první kapitolou dokumentující náladu před koncertem, chcete-li si podle playlistu na obalu zvolit píseň číslo 5, jde o kapitolu číslo 6. Prostě vždy musíte jednotku přičíst. Ale to jsou jen mušky. Kompozice jsou poměrně dlouhé, rozhodně ale nenudí. Publikum je fajnšmekrovské, zvuk čistý, obraz kvalitní. Koncert byl benefiční, výtěžek šel na o. s. MIRET, za čímž se skrývá Mezinárodní institut rozvoje etnické tvořivosti, tedy projekt Idy Kelarové. Právě jemu je věnován druhý nosič, obsahující hodinový poetický dokument Černá hvězda (Kali čercheň). Bez komentáře je do něj sestříháno do hodinového prostoru, co se odehrávalo na hradě Svojanově, kam MIRET pozval talentované romské děti, které zde měly rozvinout svou tvořivost přípravou a realizací společného programu. Dokument to je navýsost zajímavý, ukazuje, jak s talenty pracovat, jak talent povzbuzovat i usměrňovat. Kelarová a další s nesmírným osobním nasazením pracují se začátečníky, vštěpují jim sebevědomí i pokoru, učí je, že zpěvák má sloužit písničce, ne snažit se být středem světa, řeší jejich kázeňské problémy i konkrétní umělecky řemeslné záležitosti. I když je jasné, že jiný umělecký pedagog si musí najít svůj styl, ne kopírovat Kelarovou, myslím, že každý, kdo se snaží v dětech vzbudit tvůrčí schopnosti, by měl dokument nejen vidět, ale i promyslet si jej. Jinak celý nosič je tradičně hezky výtvarně zpracován. Trochu záhadou mi je i z hlediska syntaxe víceznačný podtitul alba Jazz: aneb hudba – země odkud pocházím, zato naprosto jasné a pravdivé prohlášení na obalu je: “Náš společný koncert v Lucerně byl především o lásce.”

Jiří moravský Brabec
Folk & Country 5/2009

Váš pohled?
zpět na seznam recenzí

HOME

 

 

 

Časopis FOLK & COUNTRY/FOLK vycházel jako měsíčník v letech 1991 - 2011.
Webový portál časopisu  FOLK & COUNTRY/FOLK vycházel jako deník v letech 1995 - 2014.
Nyní funguje již jen jako archiv článků. 

Časopis FOLK:  Michal Jupp Konečný - šéfredaktor (jupp@folkcountry.cz),  Veronika Kirschnerová (editor), Pavel Major Vorel (manažer), Hana Konečná (produkce). Grafici: Martin Janda, Lucie Koubová. Spolupracovali: Jiří Moravský Brabec,Tomáš Hrubý, Milan Tesař, Jan Hučín, Petr Sedláček, Milan Plch, Miloš Keller, + Vladimír Vlasák, Václav Müller, Vlaďka Provazníková, Kamila Střeštíková a další. 

Foto: Miloš Truhlář, Bllemby, Veronika Kirschnerová, Michal Jupp Konečný, Katka Esserová, Antonín Volf, Václav Müller  a další.