Moravské drahokamy

George Mraz + Iva Bittová + Emil Viklický + Laco Tropp: Moravian Gems, Cube-Metier 2007, Celkový čas: 64:41

Moravian Gems (Moravské drahokamy) není projekt, který by se zrodil jen tak z ničeho. V roce 2001 vyšlo na americké značce Milestone pozoruhodné album Morava, na kterém Zuzana Lapčíková hrála na cimbál a zpívala moravské lidové písně, doprovázel ji na klavír Emil Viklický (tak jako už předtím na několika albech) a na kontrabas hrál světoznámý muzikant jihočeského původu George Mraz. A protože Mraze americká jazzová veřejnost dobře zná, právě pod jeho jménem nahrávka ve Spojených státech vyšla. (Doplňme, že na CD Morava bubnoval Američan Billy Hart.) Až o několik let později se George Mraz vypravil do Česka, aby s Viklickým i Lapčíkovou předvedl koncertní verzi Moravy. Na těchto vystoupeních seděl za bicími Slovák Laco Tropp a zde zřejmě začalo vznikat pokračování tohoto zajímavého projektu. Nové album se tedy jmenuje Moravian Gems, vyšlo u česko-anglické společnosti Cube-Metier a Lapčíkovou na něm vystřídala expresivnější a také všestrannější Iva Bittová. Viklický u klavíru, Tropp za bicími a především Mraz s kontrabasem zůstávají na svých místech.  Album Moravian Gems se sice ve světě prodává pod jmény George Mraze a Ivy Bittové, avšak autorem většiny úprav lidových písní je Viklický, přičemž skladby Bazalička, V Holomóci městě a Slavkov jsou dokonce uvedeny jako jeho autorské. Vedle této lidové a ohlasové tvorby album obsahuje navíc Janáčkovu Sinfoniettu, a to opět ve Viklického jazzové úpravě. Mimochodem tato skladba se zbytku alba vymyká nejen jménem svého autora. Laco Tropp v ní předvede jedno z mála bubenických sól desky a Viklický s Mrazem povznášejí dialog klavíru s kontrabasem na rozhovor mezi vážnou hudbou a jazzem. Posluchače, obeznámeného s albem Morava, bude zřejmě na prvním místě zajímat srovnání Ivy Bittové s výbornou, avšak přece jen předvídatelnější Lapčíkovou. Bittová, která má na svém kontě nahrávky folkové, alternativní, klasické a vystupovala i s dýdžejem, se zde musela rozhodnout mezi expresivním jazzovým zpěvem a pokornou interpretací lidového repertoáru. Na desce nakonec najdeme obojí: Zatímco třeba ve Slavkově zpěvačka nasadí tón ostrý jak šavle bojujících vojáků a nepřipravený posluchač přemýšlí, jak její hlas stlačit o oktávu níž, v Jabúčku slyšíme Bittovou v naprosto přirozené a neagresivní poloze, jak si neokázale povídá s tlustými strunami Mrazova kontrabasu. Melodické ozdoby, kterých je album plné, zde mimochodem vůbec neruší. Tak jako výrazný ženský hlas zkouší na ploše alba různé výrazové prostředky, pohrávají si s posluchačovýma ušima i jednotlivé nástroje. Úvodní téma skladby jednou nadhodí Viklický (Slavkov), podruhé zahajuje kontrabas (Jabúčko). Celá deska pak stojí na dialozích jednotlivých protagonistů: zpěvu s kontrabasem, klavíru se zpěvem a kontrabasu s klavírem, případně libovolného z těchto nástrojů (mezi něž počítám i lidský hlas) s bicími. Malým dobrodružstvím je sledovat Mrazovu hru v jednotlivých skladbách: například v Láskou zhynulém začíná smyčcem, aby později basou suploval kytaru. Důležité je také zdůraznit, že ačkoli se ve většině případů jedná o úpravy lidových písní, výsledkem je jen v několika málo případech striktně písňová forma. “Písničku” připomíná Jabúčko nebo Polajka (v délce 3, resp. 4 minuty), jinak však jde o kompozičně rozvolněné útvary, které sice z folklóru vycházejí, avšak při pódiové prezentaci ponechají dostatek prostoru pro jazzovou improvizaci. Moravian Gems je album po všech stránkách profesionálně zvládnuté. Líbit se samozřejmě nemusí každému: folklórní puristé či naopak neinformovaní modernisté si při jeho poslechu na své nepřijdou. Zde však nejde o otázku objektivních výtek, nýbrž o věc osobního vkusu. Těm, kteří po albu sáhnou kvůli Ivě Bittové a s jazzem či s janáčkovskými úpravami folklóru zatím nemají mnoho posluchačských zkušeností, doporučuji pozorně pročíst booklet. Dozvíte se, ve které skladbě Viklický cituje Janáčkovy opery, kde muzikanti střídají e moll a E dur nebo kde strunné nástroje napodobují jazzové trombóny.

Milan Tesař
Folk & Country 3/2008

HOME