BEZEFŠEHO

Bezefšeho - Rim pim pim, Rosa 2006, celkový čas: 43:21

Skupinu Bezefšeho znám skoro od jejich začátku, a tak sleduji jejich kontinuální proměnu, zrání některých principů jejich tvorby i přetrvávání určitých jistot. Přiznám se, že jsem se původně těšil, že se budou vyvíjet více směrem k spirituálovému a acapellovému zpívání, a každý přidaný nástroj a každý výlet do jiného žánru vnímal se zvýšenou pozorností. Leč nikdy se ta zvýšená pozornost nezměnila v nelibost, ale v konstatování, že “takhle nějak” se má hudebně osahávat interpretem neprobádaná hudební krajina. Na festivalech jsem se dlouho těšil na několik vybraných pecek z repertoáru Bezefšeho a v poslední době mezi nimi převažovala “trabantí óda” Rim-pim-pim. (předtím to byla například duchem podobná Skořápka). Je jasné, že jsem se tedy těšil až se píseň objeví na CD. Dlužno podotknout, že ve skupině nejméně jeden Trabant je a že mě dovolili (za pro mě méně slavných okolností) do onoho vozidla i usednout a osahat si páčky kolem volantu. A CD nazvané podle už zmíněné písně cca před rokem skutečně vyšlo. Je na něm 14 písní, ale zmíněný hit je z hlediska své povahy spíše v menšině. Přibylo jazzových a snad i soulových názvuků, nechybějí spirituály či gospely (ale jsou taky v menšině), celkově se tvář skupiny posunula spíše k multižánrovému výrazu s folkovým základem. Dokonce ani výrazný rozpoznávací znak skupiny – bezvadně pestré a ladící vokály nyní nejsou na CD tolik upřednostněny (ale jsou tam – třeba právě titulní píseň - jen jich skupina užívá střídmě). Je pravdou že Bezevšeho mají, díky svému muzikantskému složení, možnost i ve zdánlivě nudící písni něčím (aranžemi, vokály apod.) upoutat, takže pokud písnička samotná posluchače “nebaví” , ještě to nemusí být propadák. Příjemné potěšení čeká hned v živé úvodní skladbě Pět minut, včetně zajímavého poznání: “snadné je sebrat se a jít, málo se nosívá sebrat se a zůstat”. “Vážnější” pojetí spirituálů skupina představí ve skladbě Vím to pane, nebo Jordán, “odlehčenější” pak v písni Vozíček (ta aspiruje , krom titulní písně na jeden z hitů alba), nebo Dál se koulí, zde předvedou i svou jistotu při provedení písně acapella. Z kategorie lehce jazzových-bluesových pocitovek je písnička Déšť s přesnou atmosférou letního, osvěžujícího deště, kdy vám nevadí, že jste mokří až na kůži. Jen o kousek za ní zůstává následující Na popel, která je ještě více “free” a minitrilogie je završena skoro swingovou Můrou. Na závěr desky pak přichází výborný dvoupísňový kontrast – melodie Děkuji, bylo to krásné , jak vystřižená ze třicátých let a hned za tím pokus o rockovou drsnost: Komár. Na druhou stranu ale obě písně takto za sebou také ukazují , snad díky všestrannosti skupiny, na ne úplně stoprocentní uchopení zvoleného příslušného výrazu a žánru, ale jen jeho vyhovující zvládnutí (což taky není málo). Samozřejmě , že “není každý den posvícení” a na desce najdeme, slušně řečeno, i “odpočinkové skladby”, s nimiž si nějak skupina nevěděla rady – tak na mě působí třeba Sám a sám nebo Ráno ( ostatně , kdo je, když je sám, nebo je ráno v plné formě, že jo). Ve všech písních je ale znát nadhled a radost ze zpívání, což se přenáší, přinejmenším v písních, které se posluchači zalíbí, i na posluchače. A posluchač si v tomto případě má i z hlediska žánrů nebo instrumentace z čeho vybírat. Deska je i doporučením k návštěvě živého vystoupení skupiny, protože pódiové provedení písní není zvukově o nic horší než studiové a navíc je doplněno o vizuální složku – pohybové kreace především pánské části početné skupiny a “na vlastní oči přesvědčení se” že i na cyklistickou pumpičku se dá dělat hudba.
 

Miloš Keller
Folk & Country 1/2008

HOME