Beňa & Ptaszek: V kriminále, Indies Happy Trails 2009, celkový čas 54:17

Vzpomínáte si na rozhovor s Ľubošem Beňou v dubnovém FOLK & COUNTRY? Slovenský kytarista a propagátor tradičního mississippského blues v něm vzpomíná, proč mu učarovala rezofonická kytara: “Mohl jsem spojit styl slide, tedy hru skleněným válečkem, který používali staří bluesmani pro tvorbu a ohýbání tónu, a přitom jsem mohl nástroj držet jako klasickou kytaru a kombinovat jednotlivé styly.” Až poté, co si sám pro sebe tento styl vytvořil a co jej nechal zaznamenat na oficiální i raritnější nahrávky (třikrát byl například hostem mého pořadu Jak se vám líbí), vypravil se Beňa do povodí Mississippi pátrat po tom, co z dřevního blues v kolébce stylu zbylo. A zjistil, že i v Deltě se dnes hraje převážně elektricky a že nejryzejší variantu stylu aby jeden pohledal. Vznikla tak paradoxní situace: Slovák by mohl Američany učit, jak se jejich tradiční hudba kdysi dávno hrála. I když Beňa zkoušel hrát blues v různých sestavách (sám mám v živé paměti trio s hráčem na harmoniku Karlem “Charliem” Slavíkem a s bubeníkem Tomášem “Bobkem” Bobrovniczkým), rovnocenného partnera nakonec našel v pouličním zpěvákovi Matěji Ptaszkovi z Ostravy, majiteli nezaměnitelného (hodně vysoko posazeného a pro někoho možná nelibozvučného) hlasu. Jejich první studiové album Sound From The Street z roku 2007 poněkud zapadlo, avšak druhému zářezu v diskografii, koncertní nahrávce V kriminále, se už dostává zasloužené pozornosti.Možná inspirováni slavnými nahrávkami Johnnyho Cashe a dalších amerických bardů, ale především faktem, že většina raných bluesmanů se pohybovala jednou nohou v kriminále (a druhou často v kostele, doplňme paradox doby), rozhodli se Beňa s Ptaszkem natočit své druhé album v tomto netradičním prostředí. Shodou okolností se podařilo domluvit koncert na Mírově, tedy v přísně střežené věznici par excelence. A tak slovenský kytarista s českým zpěvákem a foukačkářem usedli tváří v tvář drsným hochům, kteří slyší na drsnou muziku. Pánové pojali své vystoupení jako – a to nemyslím pejorativně – výchovný koncert. Před každou písní vysvětlují okolnosti jejího vzniku, hovoří o autorech (včetně pikantností z jejich soukromí a samozřejmě s narážkami na jejich kriminální minulost), vysvětlují texty. Pro vězně, z nichž někteří sedí třeba dvacet let a s angličtinou možná nikdy nepřišli do styku, to smysl mělo. Má ho to ovšem i pro kteréhokoli jiného posluchače a je dobře, že i průvodní slovo na albu zůstalo. Pokud se totiž Beňa s Ptaszkem věnují dřevnímu blues jako v podstatě historické hudbě, stává se jejich nahrávka spíše didaktickou pomůckou než uměleckým artefaktem. Tím samozřejmě nepopírám, že Beňa na svou “oplechovanou” kytaru hraje výborně a že Ptaszek fouká znamenitě. Mohu obdivovat rychlá Matějova sóla (Midnight Special), avšak především mě zajímá dramaturgie alba a zasazení jednotlivých skladeb do kontextu.Album V kriminále doporučuji hlavně těm, kteří by se chtěli s mississippským blues teprve seznámit a k autentickým nahrávkám Roberta Johnsona a dalších “otců zakladatelů” se ještě nedostali. Poslechnout by si je měli i ti fanoušci blues, pro které dvanáctitaktová hudba začíná s elektrickou chicagskou scénou a kteří “ze světa” znají především aktuální (a výborná, musím dodat) alba B. B. Kinga nebo Buddyho Guye. Zjistí, že blues má skutečně akustické kořeny a že řada písní, které později evropští rockeři přebírali do svého repertoáru, se dá zahrát v komorním obsazení. Na druhou stranu repertoár alba V kriminále není striktně bluesový. K nejlépe zahraným skladbám patří státní hymna (state song, pokud byste to chtěli hledat na internetu) Louisiany You Are My Sunshine, píseň dobře známá z filmu Bratříčku, kde jsi? Vedle tohoto milostného vyznání zemi, ve které vzniklo nejen blues, na albu najdeme několik pracovních písní, songy o bavlně a bramborách, o cestě na jih nebo o talismanu mojo, který však zpravidla nefungovat tak, jak měl. Blues naštěstí funguje stále, i po téměř stovce let. A tak díky Ľuboši a Matějovi za jejich osvětovou činnost. Dělají to dobře a zábavně.