Al-Yaman, Insanyya, Indies Scope 2010. Celkový čas: 66:53

Hudba dříve putovala po kupeckých stezkách a přes přístavní krčmy dlouhá staletí. Během cest na sebe brala jiné podoby, vznikaly nové styly, nástroje měnily tvary. Pozdější význam rádia docenili hlavně v Africe: odvíjí se od nich například vznik tamní popmusic. Otevřené brány velkoměst pro emigranty z bývalých kolonií pak od 80. let postupně umožnily vznik londýnského asijského undergroundu postaveného na pandžábské dožínkové hudbě bhangra, v německém Hamburku se do diskotékové podoby proměnil ghanský highlife a francouzská hudební scéna se už neobejde bez alžírského raie. Současný letecky a internetem propojený globální svět všechno urychlil a zjednodušil. Doslova za houbu cizích kultur lze brát taneční elektro fúze, kdy navíc přítomnost živých afrických, balkánských nebo asijských hráčů přestala být podmínkou: podle potřeby je nahradily samply. Křižovatky kultur dnes ve velké míře představují také sociální sítě, You Tube nebo My Space. Pouhé kliknutí myší a ve vteřině máte melodické téma nebo exotickou hudbu k dalšímu použití doma a hra na cizince může začít. Má však svá úskalí: ne vždycky jí lze uvěřit; duté a povrchní módní fúze zaplavily zeměkouli a brzy bylo zřejmé, že ne všechno, co zní cize, má delší potenciál než na jedno použití. Jedno jestli v Londýně nebo Madridu. V Čechách jsme v tomhle směru měli docela štěstí: skupinu Al-Yaman, arabsky Jemen. Důležité ohlasy ze zahraničí vyznívaly po vydání debutového alba Hurriya jasně: jste dobří, originální a žádaní, třeba jako podobné slavné projekty francouzských Orange Blossom nebo iránských Niyaz.  I přes humorný pseudonym ale-sh se pražský multiinstrumentalista a programátor Aleš Hyvnar nikdy nesnažil převtělit do Araba a jemenská zpěvačka Ashwaq Abdulla Kulaib své hudební kořeny nabízela spíš v delikátní formě – bez silných prohlášení a vlajky okolo pasu. Hudba z Jemenu zůstává skrze zeměpisnou polohu a ekonomiku na rozdíl od zbytku arabského světa velkou neznámou a v tomhle směru nám Ashwaq moc nepomohla. Dešifrovat z hutného pseudoarabského zvuku Al-Yaman jemenské vlivy není jednoduché a vlastně ani zas tak nutné, to podstatné nám ale charismatická, arabsky zpívající Ashwaq ozřejmila: jemenskou tradici zpívané poezie homayni ze 14. století; pozůstatek zákazu šítských vladařů používat nástroje. Později sice zpívající básníky doprovázela čtyřstrunná loutna qanbus a dnes oud, nicméně básně a příběhy zanesené do nádherných melodií si své výsadní postavení v Jemenu udržely dodnes. Ashwaq, výhradní textařka Al-Yaman, v této tradici pokračuje i v Praze. Anglické překlady v bookletu znovu, jako u předešlé desky, svou lyričností připomínají její na koncertech svobodomyslný tanec. Hudebně se Al-Yaman potažmo autor a producent skladeb Aleš Hyvnar na Insanyya (Lidskost) posunuli k rockovější poloze a hlas Ashwaq nabyl barevnějších odstínů. Žádné taneční tuc tuc ani nudný ambient či dub. Vpády sitaru, trumpety, varhan, reggae a londýnské bhangry nebo smyčců na bollywoodský způsob nepůsobí v elektronické mase samoúčelně, nedrolí ji na kusy, dotvářejí ambiciózní kompoziční celek, podobně jako nevšední hlas hvězdného indického kytaristy Amita Chatterjeeho (Joe Zawinul Syndicate, Sting, Carlos Santana). Výhrou pro Al-Yaman zůstává i vynikající hráč na tabla, perkuse a didgeridoo Tomáš Reindl. Oproti debutu pestřejší vyznění alba podtrhuje také krásný obal výtvarnice Jany Machové, která názvy všech skladeb vytesala do kamene.  Gratuluji Al-Yaman. Vedle sympatického snažení mají k dispozici zdařilé album schopné uspět v zahraničí. Sledujte evropský žebříček world music.