Hlavní stránka Folková růže BLOG www.jupp.cz Kniha "S kytarou na zádech"

Recenze  
HOME Zpět na seznam

Ahmed má Magadan

(Ahmed má hlad – Magadan. Indies 2004, tt.:48:01)

Co je Magadan, ví asi každý, kdo si přečetl třeba Solženicinovo Souostroví Gulag. Centrum ruských koncentráků v nehostinné oblasti za polárním kruhem, místo spojené s utrpením a nepředstavitelným počtem mrtvých. Co se dá očekávat od skupiny Ahmed má hlad ví každý, kdo je zažil na koncertě nebo má doma jejich první album Salám a lajka.

Kapela rytmický základ (baskytara - bicí) doplňuje o kytaru střídanou s balalajkou a akordeon jako nástroje především harmonické a dechy (klarinet, soprán a alt sax) jako nástroje melodické. V tomto složení hraje muziku inspirovanou muzikou Slovanů z jihu a východu a přetavuje ji do dnes poměrně populární podoby vysokorychlostního šramlu. Pro větší pestrost si kapela do jednotlivých písní přizvala další nástroje (housle, viola, pozoun, baryton sax, 2x kontrabas).

Ve skutečnosti je sice převaha melodií na druhém albu ohlasově vlastní (většinou Mikuláš Kroupa), ale najdeme tam i lidovky (makedonskou, bulharskou, polskou, ukrajinskou a dokonce moravskou). Texty jsou naopak většinou lidové (kromě již zmíněných etnik ještě Bělorusko, Rusko, Srbsko, Chorvatsko), někdy dotvořené, v titulní písni jde o vlastní ruský text na upravenou moravskou lidovou melodii.

Jakkoli si jsou všechny slovanské jazyky navzájem podobnější než pekingská a kantonská čínština, je jen dobře, že v albu je booklet, kde jsou všechny texty vypsány, a to v latince. Myslím, že jde o rozumný kompromis, protože mladší publikum by už s azbukou a podobným “rozsypaným čajem” dost těžce zápasilo. Překlady do češtiny sice v bookletu nenajdete, takže možná budete v rozpacích, co některý řádek znamená. Myslím si ale, že témata lidovek jsou natolik předvídatelná a jejich jazyk natolik prostý, že podobných míst bude celkem zanedbatelně. A pokud přece, stačí vsunout CD do počítače a hned najdete překlady (spíš přebásnění) a dokonce i texty v cyrilici. Tomu říkám servis!

Když už jsme u výbavy alba, rovnou dodám, že je nadstandardní. Pokud jej vsunete do počítače, zjistíte, že kromě fotek kapely a dalších drobností více méně očekávaných, obsahuje i kalendář, kde ke každému dni v roce je nějaká kuriozitka umně spojená s důvodem, proč je pro kapelu důležitá, a především, že na albu jsou všechny skladby dvakrát. Kromě normálního tvaru jsou uloženy i v mp3 formátu.

Pojďme ale zpět k muzice. Zda se vám bude muzika líbit (a nakolik) je asi pro většinu uší spíš otázka stylových preferencí než zhodnocení konkrétní muzikantské úrovně Ahmedů a Ahmedky. Vyhovuje-li vám, že prakticky po celou více než tři čtvrtě hodinu hraje kapela velmi rychle a muzika vytváří velmi hutný zvuk, tak si užijete. Další důležitou okolností je, nakolik vám bude vyhovovat charakteristický zpěv zajímavého Andreje Novika, mající v sobě něco z hrdinského přednesu ruských bohatýrů. Na rozdíl od jeho charakteristického přednesu mi připadá dobrá zpěvačka Laura Kopecká přece jen daleko zaměnitelnější s jinými zpěvačkami u nás. Styl hudby pochopitelně vychází z lidových tradic s jejich omezeními, ale je patrné, že muzikanti jsou v kapele dobří, přičemž klarinet se mi líbí víc než saxofony (on je taky pro tuto muziku stylově čistší), baskytara mi připadá ve výsledném zvuku poněkud utopená na úkor basů akordeonu, který je vůbec v konečném zvuku většinou dost dominantní spolu s bicími, které odehrají spoustu úderů jak ve velkém bubnu, tak nahoře v plechu.

Přejdu-li k jednotlivým písním, musím se přiznat, že mne přece jen nejvíc pobavilo to, kde jsem si připadal doma. Polská lidová Ogródeczek je prostě jedna chronicky známá naše lidovka (Pod našima okny…), kterou si Poláci od nás vypůjčili (já vím, mohlo to být i naopak). Na vrch Lopeníčka je z toho koutu Moravy, který dobře znám, a že je trošku do maďarského či jakého čardáše, tomu se nedivím, vždyť je z Uherskobrodska. Přiznám se, že ačkoliv je u titulní písně Magadan napsáno, že hudebním základem je “moravská lidová”, neidentifikoval jsem ji přesně, podobných znám několik. Pobavily mne některé “klezmerské” klarinetové běhy a občasné hudební fórky. Když jsme u nich, mám pocit, že jedním z úskalí pro vnímání kapely posluchači, ke kterým balkánsko-slovanský speed teprve nesměle nakukuje, může být právě to, že jim přijdou groteskní i místa, od kterých se to nepožaduje. Ale ono jde i o zvyk.

Jiří moravský Brabec

zpět na seznam recenzí

HOME

 

 

 

 

Časopis FOLK & COUNTRY/FOLK vycházel jako měsíčník v letech 1991 - 2011.
Webový portál časopisu  FOLK & COUNTRY/FOLK vycházel jako deník v letech 1995 - 2014.
Nyní funguje již jen jako archiv článků. 

Časopis FOLK:  Michal Jupp Konečný - šéfredaktor (jupp@folkcountry.cz),  Veronika Kirschnerová (editor), Pavel Major Vorel (manažer), Hana Konečná (produkce). Grafici: Martin Janda, Lucie Koubová. Spolupracovali: Jiří Moravský Brabec,Tomáš Hrubý, Milan Tesař, Jan Hučín, Petr Sedláček, Milan Plch, Miloš Keller, + Vladimír Vlasák, Václav Müller, Vlaďka Provazníková, Kamila Střeštíková a další. 

Foto: Miloš Truhlář, Bllemby, Veronika Kirschnerová, Michal Jupp Konečný, Katka Esserová, Antonín Volf, Václav Müller  a další.