Padesátiletý Spirituál kvintet

Spirituál kvintet: 1960 – 2010. Sto nejkrásnějších písní (+1). Supraphon, 2010.

Kam ten svět spěje? Když naší první dětské kapele byl rok, mému tatínkovi bylo padesát. Představa, že bych v té době poslouchal nějakou kapelu (orchestr), co by byl stejný ročník jako můj tatínek, byla nepředstavitelná. Já vím, mohou za to zlatá 60., dekáda, která přehodila výhybku v populární hudbě. Ale stejně: kolik znáte kapel, které už celá ta 60. léta zažily z pódia? Kolik českých (abyste to měli těžší)? Kolik z nich je přijatelných pro všechny generace, třeba až tak, že napříč generacemi jde schopnost zazpívat si aspoň některé jejich písničky? Kolik z nich není vlastním revivalem, kolik z nich hraje bez comebacků po letech přestávek, takže mohou říct, že mají za sebou padesát let činnosti?

„Jubilejní edice k padesáti letům činnosti“ – to totiž stojí na papírové krabičce, v níž jsou v ní čtyři cédéčka a macatý booklet, krabičce, co si ji dala naše nejstarší folková skupina k výročí, které je zvykem slavit důkladně i u lidí. Natožpak u kapel, které průměrně umírají v mnohem mladším věku. Dárek rozsahem a úrovní odpovídá významu výročí: pokud by navzdory mému úvodu byl v této zemi člověk, který nikdy neslyšel o Spirituál kvintetu a přál by si ho důkladně poznat, nebál bych se mu toto čtyřalbum beze slova poslat. Jeho obraz Spirituál kvintetu by pak jistě byl úplný a přesný.

První tři alba tohoto výběru se jmenují podle své první písně – Zelené pláně, Pískající cikán a Vláček – a s drobnými výjimkami a odbočkami lze říci, že mapují tvorbu Spirituál kvintetu od nejstarší oficiální nahrávky Nobody’s Fault But Mine (1967) na Zelených pláních až po pět písniček ze zatím poslední řadovky Zatím dobrý (2009), které najdeme v závěru Vláčku. Zhruba se dá říci, že na Zelených pláních najdeme dřevní nahrávky z dob před prvním samostatným albem a pak další vybrané skladby až do alba Šlapej dál! z roku 1985. Pískající cikán pokrývá vlastně dost krátké období, protože víceméně končí blokem písniček převzatých z desky Rajská zahrada (1992). Na Vláčku je z tohoto – mimochodem zdaleka nejvíc vytěženého – alba ještě pár písniček a pak zejména ukázky z dalších čtyř alb.

Na posledním, čtvrtém dílu recenzovaného výběru (je nejdelší, 29 písní) najdeme hlavně ukázky z první desky Písničky z roku raz dva a pak řadu písniček z různých původních zdrojů: cédéčko se totiž jmenuje Písně A – renesanční, B – vánoční. K tomu by jeden z mých dávných kolegů, který nesnášel nesystematické dělení dat, ucedil opovržlivě „červený – zelený – gumový“, nicméně hudba není technika a posuneme-li se od čtení bookletu k poslechu, zjistíme, že „smíšený systém“ funguje dobře. Výběr provedl kapelník a jediný žijící otec – zakladatel Jiří Tichota a je samozřejmě téměř neomylný. Jsou tu písně nejvhodnější i nejlepší, včetně vyslovených hitů, jako je milovaná/nemilovaná Jednou budem dál, nebo Až se k nám právo vrátí, Za svou pravdou stát, Růžička, Žízeň, Dvě báby, Mlýny, Válka růží… a do stovky bych pokračoval hodně dlouho. Samozřejmě, každý si může udělat vlastní výběr a pak nad písněmi, které se nevešly, namítat, že Šlapej dál je nepominutelná hitovka, že Ryl, jen celej den ryl by vhodně posílilo dřevní sekci, že Ženo má je mimořádná písnička… To jsou ovšem námitky na úrovni výkřiků před přídavky. Po systematické analýze lze výběr jen pochválit, po soustředěném poslechu se lze jen rozplynout v těch vlnách krásných hlasů, dvojhlasů, trojhlasů…

Důležitý je samozřejmě booklet: každá ze 101 písní je v něm přesně zdokumentována, nejdeme tu řadu různě starých fotografií, faksimile plakátů z 60. let. Hned dva sleevenoty Jirky Tichoty přinášejí spoustu informací a lehce tančí na hraně mezi odhalováním hlubin a humorem dobře známým z koncertů. Nechybí ani stručný přehled typu „kdo kdy hrál ve Spirituál kvintetu“ a na poslední straně kratičké, ale silné vyznání Jiřího Černého.

Největší hudební radost nad deskami bývá spojená s novými skladbami. Ale výběry z díla skvělých kapel zase přinášejí radost, sotva je zdálky vidíme. Toto není jen jeden z nich, ale přímo první mezi rovnými. Nemyslím si to jen já, ale i další hodnotitelé Desek na burze, kteří Spirituál kvintetu 1960 – 2010 dali v průměru 9,83 bodů. Víc od roku 1994, kdy tato hra běží, ještě žádné album nedostalo.

Odpusťte, že jsem tentokrát nenapsal tak docela recenzi. Těžko po třiceti letech jásat nad tím, že ta stará pecka je úžasně zaranžovaná. Ovšem nad tím, jak má Spirituál kvintet už 50 let zaranžované sebe i nás, zajásám vždycky rád. Kdyby český folk neměl Spirituál kvintet, musel by si ho vymyslet.