Cimpr Campr

Petr Vošta, Radek Hlávka a Robert Vítek. Tři Jihlaváci jejichž údělem je neustálé potkávání i míjení. Už spolu hráli v kapelách Roll’s Boys (PV+RH), Jízda (PV+RV), Hot Country Revue (RH+RV), Ježek 112 (PV+RH) nebo Melting Point (PV+RV), ale první verzi Cimpr Campru z roku 2004 rozpustili, protože Petr s Radkem byli zrovna v protipohybu, co se týče jejich touhy stěhovat se z Jihlavy do Prahy nebo opačně. Z této zhruba dvouleté epizody zbyla demo nahrávka a zkušenost, že muzika ve třech a ve velmi neobvyklém nástrojovém složení, na pomezí jazzu, grassu, nové akustické hudby a folkrocku, se dělat dá. A ještě jméno: „Přijeli jsme se s Robertem podívat na bluegrassový festival Minifest v Lukách nad Jihlavou,“ vzpomíná Petr Vošta. „V hospodě tam měli takovýho sádrovýho pejska – přesnou kopii opravdického psa tamní výčepní. My jsme si ho podávali: ‚Ten je dobrej, viď?‘ ‚No, ten je hezkej…‘, a nějak nám vyklouzl z ruky, nechtíc samozřejmě, a úplně se roztřískal na takový malý kousíčky… prostě na cimpr campr. Tak jsme tam nějakou dobu nemohli a loni 31. října jsme tam měli první koncert obnoveného Cimpr Campru.“ Petr i Radek mají své hlavní dobře šlapající projekty (Sunny Side, resp. P.R.S.T.), ale když Radek Hlávka přišel, že by chtěl Cimpr Campr obnovit (a nabídl i zkušebnu), dali se skutečně loni i s Robertem znovu dohromady v stejném nástrojovém obsazení: pětistrunné banjo, střídavě akustické i elektrické (Petr), baskytara (Radek) a bicí (Robert). Že vám to připomíná partu Bély Flecka? Skutečně, dosud jediná převzatá skladba (skládají všichni tři, nejvíc Vošta), kterou hrají, je instrumentálka od Flecktones. Ale jinak překvapivě převažují zpívané záležitosti. „Chceme se vyvarovat přílišné podoby s Flecktones. To nástrojové složení k tomu nabádá a lidi by pak srovnávali… a do toho se mi moc nechce,“ směje se Petr. „Snažíme se o vlastní styl muziky. Já jsem vlastně kvůli tomu tři roky chodil na hodiny zpěvu. Dřív jsem zpíval z nutnosti a teď mě to podstatně víc baví.“  Jejich písničky zní na domácí poměry značně originálně, o to víc překvapí, že k svému soundu přišli tak trochu náhodou. Radek měl hrát na kytaru, tak jako ve všech svých předchozích kapelách. Na baskytaristu vyhlásili konkurs; doporučovaní basisté přicházeli, zahráli, pak si Radek půjčil basu a „úplně je převálcoval“, jak tvrdí Petr. Po několika měsících hledání prý Radek řekl, že tedy bude hrát na basu on – a tak zůstali bez kytary… Pro nejbližší dobu touží po „solidní“ desce a hlavně po tom, co nejvíc hrát, protože se trochu bojí, jestli to půjde. „My můžem zahrát na jazzovém, rockovém i bluegrassovém festivalu,“ říká Petr Vošta. „Zatím pořád přemýšlím, jestli je to výhoda nebo nevýhoda. Člověk patří trošku všude a zároveň nikam. To, co děláme my, je trochu risk, ale baví nás to.“

 

Kontakt:
www.cimprcampr.cz; peetbanjo@email.cz

                                         

Tomáš Hrubý
foto: archiv redakce
Folk 9/2010