Osamělý písničkář Jan Zubryckyj svá alba točí s kapelou, a také se ji pokouší využívat alespoň občas ke koncertům. Na svém třetím albu má navíc řadu hostů. Zubryckého písně souvisejí se světem víry, ale ne tím způsobem, že by zpíval o náboženských věcech. Naopak zpívá většinou o tom, co nás obklopuje – od vztahů mezi mužem a ženou přes vnímání umění, místa, času. Jenom to vnímání a snaha pochopit souvislosti a smysl věcí je pochopitelně podmíněno jeho světonázorem. Hezké, kultivované a vycizelované písně většinou vznikly v posledních pěti letech, i když titulní je přepracované téma staré už dvě dekády. V něm zaujme duet s Katkou Šarközi. Na desce dojde i na smyčcový kvartet a pěvecký sbor, ale základ je v kapele s kytarou (velmi dobrý Josef Štěpánek), basou (Tomáš Uhlík) a hostujícím piánem či klávesami (jazzman světové třídy Ondřej Pivec) a bicími (vyhledávaný, protože výborný Miloš Dvořáček mladší). Vnějškově neambiciozní, ale poctivé album, důvěryhodně odzpívané a zanechávající v člověku pocit laskavosti a pokory, je vypraveno jako výtvarně čistý digipack se vším potřebným.

Bílé na bílém

Druhé album Minach, tedy zpěvačky a herečky Mariany Chmelařové, skladatele a klavíristy Zdeňka Krále a jeho tria (Ivan Manolov – elektrická kytara, Jaroslav Panuš – kontrabas) občas doplněného o instrumentálního hosta, nabízí moderní najazzlý šanson. Přesvědčivá muzika v podání výtečných muzikantů je kompozičně náročnější, než se na poslech zdá. Zpěvačka nejen dokáže dát písním esprit a výraz, což se u herečky dá čekat, ale nemá problémy se zajímavým frázováním ani intonací. Naopak vy asi budete mít problémy s tím, něco na obale přečíst. Na bílém pozadí je písmo vlastně taky bílé, jen stočíte-li stránku proti světlu do správného úhlu, zaleskne se modravě, jako vločky na sněhu. Výtvarně krásné, velmi nepraktické. Na albu asi nenajdete něco, co na první poslech našeptává: já jsem šansonový hit, ale dobře se do těch písní vposlouchává. O texty se podělili kromě Zdeňka Krále Štěpán Rusín, Iva Klestilová, Petra Kovářová, Jiří Jelínek a Mario Buzzi. Poetiky rozdílné, poměrně často cítíte lehký závan humoru, mnohdy sebeironického (Pád je mi volný). Doporučuji konzumovat s kvalitní čokoládou.

Jiří moravský Brabec
Folk & Country 10/2008

HOME