Z Újezdu u Litomyšle a okolí pochází kapela Vespol, kterou lze nejspíš přiřadit k akustickým folkařům. Díky tomu, že někteří z pětičlenné sestavy střídají více nástrojů, je celková barva poměrně proměnlivá (klavír, baskytara, kytary, mandolína, housle, ústní harmoniky, flétny, trubka). Na albu jsou skladby vlastní, ale i zhudebněná poezie klasiků (Nezval, Seifert, Hrabě). Protože to zhudebněnou poezií začíná, myslel jsem si, že někdy trochu zoufalá snaha narvat všechny slabiky textu do omezeného časoprostoru pár taktů je způsobená tím, že se někdo prostě snaží spojit dvě věci, kterým by bylo lépe bez sebe. Zjistil jsem ale, že s takovýmto soubojem s artikulací se setkám i ve vlastních skladbách, včetně titulních Topolů. Zřejmě autor hudby Jindřich Čejka patří k pocitovým chrličům. K mínusům bych připočetl i nedůvěryhodný chraptivý mužský zpěv. Ke kladům naopak hezkou instrumentaci skladeb s nápaditými minimotivky v jednotlivých nástrojích i doprovodných vokálech a schopnost rozepsat si party pro nástroje tak, aby si zahrály a zároveň se nezastiňovaly a netvořily jednu velkou zvukovou duchnu. Škoda jen, že tyto zřetelné klady nemají možnost se projevit v písničce, která by měla šanci stát se hitem.

Jiří moravský Brabec

HOME