Druhé CD pražské skupiny Traband nese vročení 2000, avšak obsahuje hudbu, která nezestárne. Jde o umně smíchanou směs dixielandu, rocku, folkrocku, jazzu, balkánského folklóru a dalších stylů. Nástrojové vybavení kapely čítá klarinet, akordeon, trubku, banjo, rytmus udává vedle bicích tuba. K takovému šramlu samozřejmě patří texty o hospodách, o námořnících, o pití, o hraní karet. Vedle toho však kapelník Jarda Svoboda předkládá i svou vizi posmrtného života (Evangelium podle Jarouše), se kterou strčí do kapsy spoustu prvoplánově křesťanských kapel. Hudba současné sestavy Trabandu je o dost jiná než to, co jste mohli znát od někdejší Svobodovy kapely Otcovy děti. Je však minimálně stejně dobrá.

Milan Tesař