Tradiční bluegrass, saka a klobouky a nekompromisní angličtina. Přesto se Sunny Side rozhodli udělat českou desku a jako jediná možnost jim vycházelo album písniček, na kterých (aspoň dva starší členové) vyrůstali. “Aby z toho bylo slyšet staré Greenhorny a přitom to byli Sunny Side,” bylo motto kapelníka Podskalského a je třeba říct, že toto se podařilo. Písničky (s jedinou výjimkou) z let 1968-73 nahráli za podpory hostů (dobro, foukačka, dívčí vokál) citlivě, s mírným posunem do bluegrassu (tj. často od Greenhornů k americkým originálům). Některá přepracování se mi nelíbí (Když náš táta hrál), některé skladby se s bluegrassem příliš nepotkávají (Šest bílých koní). To jsou ale jen drobnosti na celkově zdařilém díle korunovaném bookletem se všemi údaji. Nicméně přesto je album “odvozeninou”, které hrozí, že bude nezasvěcenými házena do jednoho pytle s výběry typu To nejlepší z country 5...

Tomáš Hrubý