Už čtvrté CD natočila plzeňská Strašlivá podívaná, kapela ověnčená mimo jiné Portou a Krtečkem ze Zahrady. Jedná se o album čistě autorské; všechny melodie i texty pocházejí z pera kapelníka Petra Merxbauera. A je nutno říct, že jeho rukopis je čím dál vytříbenější, barvitější a poetičtější. Občas sice sklouzne k přílišné popisnosti (poslední sloka Attily), ne všechny rýmy jsou stejně vydařené, avšak celkově pozitiva převažují, ať už jde o práci se  symbolikou barev (Čokoláda, ve které s černou dívkou, zelenými keři, růžovou dlaní a bílou kávou ladí světloplaché srdce), neotřelá historizující témata (Attila) nebo nenásilně naznačené příběhy (opět Čokoláda – “budoucí láska” v jedné a “bývalá láska” v následující sloce). K tomu přidejme zpěvné a přitom netuctové melodie (Osudová) a příjemný zpěv Ivy Valečkové (za kterým kapelníkův hlas přece jen zaostává). I když Strašlivku sleduji řadu let, Čokoláda pro mne byla příjemným a sladkým překvapením.

Hraničářka ze Scotisch Borders natočila se vším všudy provokativní album, z něhož jdou mrákoty. Čerstvá matka prvorozeného syna Arla namísto ukolébavek a písní vonících venkovem, kde žije a nahrává, zvolila nezvykle ostrý tón. Jakoby mateřství a pokračující fascinace morální nerozhodností společnosti, v níž žije, proměnily bývalou profesorku filosofie v autorku palčivých protestsongů. Nevydává se s nimi na levicový led takového Billy Bragga, její slova jsou cíleně mířená, konkrétní a děsivě aktuální: píseň Better Things se pak stala součástí soundtracku dokumentárního filmu Deadly Cargo o utajeném převážení bojových hlavic Trident za bílého dne středy měst Newcastle, Edinburgh nebo Glasgow. Mučivou nasranost a někým očekávanou protiválečnou rétoriku proměnila raději v úpěnlivou otázku: “Myslíte, že tohle je ta nejlepší věc, co můžete dělat? Co takhle myslet na něco jiného?” A v hodně úderné skladbě Sorry, kdy palčivost slov zdůrazňují razantní bicí s vyhrávkami bratrova banja politikům rovnou vzkazuje: “Předpokládáte, že když váš čas skončí, že našemu žalu bude stačit vaše promiňte? Přibijte se s vašimi výčitkami na kříž, ale neříkejte nám promiňte.” Zastupuje také bědující matky synů zemřelých na AIDS: “Kdo ukradl slova mého krásného hocha a nechal mně jen kupu kostí a kůže?” Nádherná přesvědčivá lyrika, co se poslouchá se zatajeným dechem, jedinečně citlivé písničkářství, důkaz Karininy schopnosti proměnit osobní tragédie v obecné pravdy. “Nic mě vlastně nechybí a to je možná ten důvod, proč jsem posedlá podělanými životy druhých,” vysvětluje. Minulost propagátorky tradiční skotské hudby, které získala renomé – nedávným akustickým albem The Fairest Floo'er si laťku posunula až nemožně vysoko - k vodě nepustila, natolik ji jednoduchý folkrockový zvuk s hořkosladkými melodiemi vstřebává. Producent Calum Malcolm, co radil Clannad nebo Capercaillie, pak Karine pomohl dostát pověsti indie folkařky na pomezí žánrů. Kvůli takovýmhle nahrávkám ztrácejí lidé obavy přiznat se, že poslouchají folk.

Jiří Moravčík
Folk & Country 10/2008

HOME