Písničkář Honza Řepka, dříve známý z dua Nestíháme, na české scéně představuje typ hledače. Pokud potřebuje na album ženský hlas, nepřizve kolegyně zvučného jména, ale objeví pro folkový svět mladičkou Josefku Žampovou. To mu však současně nebrání v tom, aby v písni s názvem Jsem žena nechal naplno zaznít i svůj hlas. Natolik obecně témata svých skladeb vnímá a prezentuje. Řepkovo první sólové album v sobě skrývá i další paradox. Do jeho názvu vetkne nevinnost (Čistý byl svět), avšak zařadí na ně písně o hříchu a vině (Čistý byl svět, Jsem žena) nebo o bolesti (Málo je času). Řepkův svět je nepřejícný (Houpací křeslo) a člověk aby se bál, co ho v něm čeká (P. S.). A přes to všechno je to album útěšné, ve kterém všechny problémy spějí k jasné volbě, která je ovšem na nás: „A teď mi pověz po čem toužíš ty / po bitevním poli, nebo po útočišti?“ V druhém plánu pojednávají písně na albu o vztahu muže a ženy v nejrůznějších podobách: od ztrát a hledání (Ten vítr nechytíš) přes zklamání a samotu (Dnes jsem sám) až po velmi intimní nacházení jednoho v druhém (Zahřej mě). Řepkův význam pro českou folkovou scénu však tkví nejen v samotných jeho písních, které se vkusně dotýkají nejobecnějších lidských témat – více než konkrétních společenských nešvarů –, ale také v písničkářových organizátorských aktivitách. Všechny ty šňůry na kole, představování zahraničních (např. švýcarských) písničkářů nebo koncerty „volného mikrofonu“ Open Mic sice s albem přímo nesouvisejí, ale k Janu Řepkovi a jeho talentu patří stejně jako libovolná ze 13 písní na desce.

Milan Tesař

HOME