Oceán bez mříží? Poletíme!

Poletíme?: Jednoduché písničky o složitém životě. Vydáno vlastním nákladem 2008, celkový čas: 53:41

Co čekat od skupiny, která se pojmenuje Poletíme? (včetně otazníku)? Co čekat od alba, na jehož obalu se skví žánrové zařazení „Original banjo punk future jazz band“? Co čekat od textů jako „Všichni, co tu s náma nejsou / tak jsou blbí, že tu nejsou“ (Chlastáme na festivalu)? Nezasvěcený posluchač bude možná při prvním poslechu tohoto country-swingového šramlu s undergroundovým zpěvem a texty, které nectí žádná základní pravidla o rýmu, rytmu a přízvucích, v šoku. Jenže při druhém a dalších posleších zjistíte, že Poletíme? nejsou jen hudba k rozjuchanému tanci a že pod parodickou vrstvou skrývá i hlubší momenty (Velryba – „Velrybo, co tě tíží? / Oceán bez mříží?“). V čele kapely stojí renesanční postava Rudolfa Brančovského, výtvarníka s nepěstěným plnovousem, který jej dělá o dobrých 20 let starším, kapelníka skupiny Veselá zubatá, rozmáchlé od křesťanského punkrocku po brněnský folk s roztomile nemotornými texty („Ahoj, milá má Marie / su Gabriel, boží anděl“). Tak jako má plzeňská Znouzectnost svůj folkový pandán Démophobii, můžeme Poletíme? považovat za swingový doplněk k Veselé zubaté. Mimochodem nová sestava kolem Rudolfa (banjo) hraje zručně a přesvědčivě, a tak Poletíme? stojí za poslech i tehdy, pokud nechcete hloubat ve zdánlivě nesmyslných textech.

Milan Tesař
Folk 10/2009

 

Prakvěty

Květy - Daleko hle dům, Amakvaré records 2009

Když v roce 2004 vydaly Květy jsou první oficiální desku Jablko jejího peří, představila se tak širší veřejnosti vyzrálá alternativní skupina, ke které by se mohli hrdě hlásit folkaři, rockeři nebo vyznavači moderního šansonu. Zajímavá a neortodoxní práce s hudebním materiálem, svérázná a svébytná poetika Martina E. Kyšperského, jeho bolestně skřípavý a přitom vnitřně pevný hlas, to vše bylo na scéně téměř zjevením. Kapela ovšem měla už na kontě tři CD vlastním nákladem, sloužící spíš jako demo snímky. To v pořadí třetí nyní vyšlo v reedici oficiálně, ve velmi pěkném digipacku, s hutným a zasvěceným sleevenote Jiřího Černého (obsahujícím prakticky vše podstatné pro minirecenzi).. Dostává se nám tedy možnosti nahlédnout na pratvar Květů, jejich formování před oficiálním debutem. Díky podílu Marty Svobodové na albu tak vzniká i náhled do historie další brněnské významné alternativní formace Budoár staré dámy. Už na albu Daleko hle dům Kyšperský pracuje s motivy snových vizí, někde mezi realitou a surreálným filmem, skicuje znepokojivé situace, které nedopovězené čekají na vaši fantazii a přináší pravou míru pokory před velkými tématy.  Deska je ovšem sršatější než Jablko jejího peří, pokud bych rozvinul metaforiku z Čšerného sleevenote, mohl bych hovořit o filigránské hřmotnosti. Vím, že několik písní by si zasloužilo zařazení do mé rubriky Písničkový tip a všem hledačům album vřele doporučuji.

Jiří moravský Brabec
Folk 10/2009

HOME