Nedostatek plodnosti znojemské Lucrezii vytknout nelze. Kapela hrající historizující folk v sestavě, kde kromě folkových nástrojů je například i kytaroloutna, kornamusa, šalmaj, spinet či dudy vydala už čtvrté album, dobře vypravené (jen ten špatně čitelný font v bookletu mi vadil), kterým asi potěší mnoho příznivců. Mně osobně potěšila především instrumentální složka jejich muziky (Maceškův hlas mi barevně moc nesedí), nasazení celé kapely a občas i cit pro archaizující jazyk, používaný střídmě v jinak obecné češtině. Občas přejdou do nějakého blíže nedefinovaného moravského nářečí, ale co my víme, jak tehdy lid mluvil. Veškerý repertoár alba, jak hudebně, tak textově je v tomto případě vlastní.

Na druhé straně při takové produkci písní, kterou Borgiovci nabízejí, stává se občas, že nějaké slovní spojení (třeba to o vedení na provaze) putuje z písně do písně.

Od jiných našich “středověkých” kapel liší se Lucrezia asi především rytmem, který se nebojí vybočit z dobových kolejí. Jinak můžete očekávat celkem předpokládanou paletu romantických témat o lásce, rebelství, bídě, nespravedlnosti světa, nějakou tu reminiscenci na slavné historické postavy a občas i nějaký ten celkem příjemný exkurs do oblasti víry.

Jiří moravský Brabec

HOME