Lucrezia Znoimia

Kapela, která během roku natočí tři alba, musí trpět velkým tvůrčím přetlakem. První z uvedených desek je řadovka, druhá monotematická a třetí cizojazyčná, má tedy každé z CD svůj smysl a opodstatnění. Lucrezia Borgia je znojemská kapela a “Společnost pro dobové a jiné hudební formy”. Tím je míněno, že se inspirují muzikou s nánosem věků a to jak v instrumentáři (v kmenové sestavě najdete flkétny, šalmaj a kornamusu z dechových nástrojů a violoncello spolu s nějakým tím drnkacím nástrojem – kytara, mandolína, kytaroloutna za nástroje strunné, doplněno pochopitelně o nějaké ty perkuse) tak většinou tématicky a celkovým cítěním muziky, které je příbuzné Klíči či Ginervě. Obdařeni jsou i slušnými schopnostmi pěveckými (zejména ženská část kapely) a písničky jsou slušně a čitelně nahrané ve vlastním studiu. Tolik ke společným charakteristikám. Mírně rušivě na mne působil občas chraplák Antonína Macečka, který mi nekoresponduje se zbytkem kapely. Pojďme ale k jednotlivým deskám.

Pojď dál… …a dík je klasickou představovací – průřezovou deskou. Repertoár je původní, z dílny Antonína Macečka a texty jsou psány současnou češtinou s jen nepatrným využitím archaismů. Kapela se v nich stylizuje někdy do role dobové spodiny, jindy spíš do vyšších vrstev. Jde vesměs o krátké písně, někdy spíš popěvky těsně nad minutu, jen ve dvou případech délka přesáhne čtyři minuty. Písně pod efektními dobovými kostýmy vlastně zpívají o věcech nadčasových. Zpívají příjemně, ale musím přiznat, že jsem často měl pocit zbytečného přehuštění aranže a menší invence jak v textech, tak v melodiích. I když některé písničky jsou zdařilé.

Město králů je věnováno pověstem a legendám ze Znojemska a vůbec oslavě města. Deska je nejdelší a je na ní mnoho místních hostů od podivínského génia Záviše až po dívčí pěvecký sbor. Mám pocit, že tady opření se o konkrétní příběhy tvorbě opravdu pomohlo a deska působí pestřeji. I toho vzduchu místo tónů je v některých pasážích dostatek, nabízí víc napětí a prostoru pro vyznění písně. Trochu mi vadily některé příliš ilustrativní zvuky. Za nejsilnější považuji čarodějnickou Magia sive sortilegium a Závišem zpívanou Až do Znojma pojedu – hudebně působící jako lidová, ale s ústrojně použitými moderními výrazy typu “zapařím”. I zde jsou ovšem písně, které považuji za šlápnutí vedle, například závěrečnou Za kopečky, která neústrojně kombinuje Znojmo s fleretovským Valašskem.

Galgenlieder jsou (jak asi někteří z vás odhadli) zhudebněné Morgensternovy Šibeniční písně, tedy zase textařsky nikoliv středověk, ale moderní a hravá němčina z přelomu devatenáctého a dvacátého století. Byla to pro mne příležitost poslechnout si, jak zní zvukomalebnost jeho textů v originále, ale protože Morgenstern je těžko přeložitelná hravost s jazykem, deska asi spíš potěší publikum v Rakousku, kam Lukrezia určitě vyjíždí (ostatně asi dost Rakušanů se staví na oběd ve Znojmě). Hudebně mi deska přišla slabší než Město králů, které bych hodnotil rozhodně nejvýš.

Jiří moravský Brabec

HOME