Karel Kryl Superstar. Tak jsem před rokem nazval jeden svůj pořad na Proglasu a od té doby se nic nezměnilo. O Krylova alba je stále zájem a tak není divu, že Supraphon vedle různých výběrů nebo koncertních nahrávek postupně vydává reedice jednotlivých řadových desek. Ty mají totiž hodnotu nejen jako sbírky samostatných písní, ale především jako kompaktní projekty: legendární Bratříček, ještě semknutější Rakovina, exulantské Maškary, satirická Karavana mraků nebo poetické Tekuté písky. Album Plaváček z první poloviny 80. let představuje v Krylově diskografii výjimku. Jedná se totiž o fúzi dvou různých světů. Na straně jedné zde písničkář předložil některé ze svých nejpoetičtějších textů: Plaváčka, Lilie, deklamované Jaro desáté nebo protiválečný Tisící rok míru. Mezi nimi se proplétá druhá tvář Karla Kryla: satirická Lektorská nebo hříčky Z ohlasů písní ruských a Dívčí válka, v nichž forma válcuje obsah a v nichž se autor soustředil především na svou oblíbenou disciplínu, originální rýmy (“suchá lípa ční / emancipační”). Novou reedici alba vydavatel doplnil záznamem šesti písní z koncertu v Mnichově z roku 1986. Zde najdeme alternativní verze Plaváčka nebo Čísla na zápěstí, Ocelárnu (která nevyšla na žádném Krylově řadovém albu) a také Irenu, podle mne nejbásničtější písničkářův text vůbec. Mezi potlesky básník recituje úryvky ze svého pásma Krylias & Odysea. I proto je užitečné vyměnit staré CD s Plaváčkem za nové.