Adam Katona – Pod lampou skloněnou, Indies Happy Trails Records, 2007, celkový čas: 65:33

Debutním albem se představuje písničkář těsně nad dvacet, o kterém Jiří Černý hezky mluví už nějaký ten pátek (a taky přispěl sleevenote). Katona se sám označuje především za básníka. Přitom mi přijde, že právě tam bych měl nejvíc dílčích připomínek. Katona si dokáže napsat hezké melodie, které nevykrádají, ve zpěvu má jeho mladý ale už mužný baryton výraz a charisma (místy až mrazivě připomínající záblesky Kryla), a i díky spolupráci se zkušeným Richardem Janem Müllerem nahrávky šlapou přesvědčivě. Katona je nesporně básníkem v tom smyslu, že jeho texty jsou obrazivé, někdy možná při zachycení pocitů až příliš důvěřuje v jazyce bezděčným skrytým proudům významů, takže nad konkrétním smyslem některých řádků se nedoberete základního významu, což jim ale nebere (i)magii. Trochu mi vadí občasná kombinace až archaických vrstev (např. by místo aby) a obecné češtiny. Také mám pocit, že textu je v písních někdy až moc. Ale takovéto dílčí pochyby zdaleka nepřevažují nad pocitem libým z toho, jak dokáže v prostoru od pokory (Kdybych nebyl) po milostné čepýření (Korále z rybízu) sdělovat své nálady. Tématicky kromě očekávatelných milostných najdete především další tři oblasti – svět duchovní, témata existenciální (včetně poslání autora a umění) a reflexe svou podstatou vlastenecké o povaze krajiny a společnosti. Debut vyzrálý, zajímavý, důvěryhodný.