Letopočet 2007 se do české jazzové historie zapíše jako rok silných desek. Podívejme se na některá z alb, která by mohla zabodovat v různých výročních anketách. Kontrabasista Jaromír Honzák, oblíbený vzor nejmladší jazzové generace a člen skupiny Bratří Ebenových, spojil své síly se dvěma předními polskými muzikanty. Klavírista Michał Tokaj patří v Polsku na špici a bubeník Łukasz Żyta za ním nijak nezaostává. Přidáme-li Andělem oceněného kytaristu Davida Dorůžku, dostaneme kvarteto výrazných osobností, jejichž živelné hudební spojení by mohlo přerůst v nesnesitelný boj individualit. Nic takového se však nekoná. Honzák jako výhradní autor má své skladby pod kontrolou: sóluje, kde uzná za vhodné (The Rain’s Message), jinde ustupuje kytaře (Now I Know) a dalším nástrojům. Střídá prsty se smyčcem, kreslí melodii, tiše šeptá, případně mění tempo a mate publikum (Great Adventure Of The Last Leaf). Skladby mají navíc trefné názvy, které pomohou posluchačově fantazii rozvíjet se správným směrem. O Limbu, naší možná nejoriginálnější současné jazzové kapele, jsem už jednou napsal, že hraje víc free než jazz. Sestava bez harmonického nástroje (saxofon, trubka, kontrabas, bicí) imituje zvuky pralesa, improvizuje, roztančí se v latinském rytmu, aby posluchače po chvíli překvapila nepopsatelnou kakofonií. Kapelník Hrubý střídá saxofony s libozvučným basklarinetem, Dvořáček předvádí bubenické orgie. A zatímco Honzák pojmenuje skladbu poeticky Velké dobrodružství posledního listu, Limbo nám ve svých hravých příspěvcích vykresluje postavičky Joe cestovatele, Pana Tau nebo Šamana. Paradoxně nejvážnější je album benjamínka mezi autory recenzovaných cédéček, kytaristy Libora Šmoldase. Ve spolupráci s varhaníkem Ondřejem Pivcem a polským bubeníkem Żytou (ano, tím od Honzáka) tvoří kapelu s plným zvukem, ve které téměř nepostřehnete absenci basy. Ačkoli plně instrumentální, evokuje Šmoldasova hudba členitou vokální skladbu se střídáním sólových a sborových pasáží. Bubeník pracuje s gradací, na albu se střídají pasáže oddechové s téměř zběsilými. Jestliže můžeme Jaromíra Honzáka považovat za klasiku našeho moderního jazzu a Limbo bez nadsázky za objev desetiletí, Šmoldas jako kytarista a skladatel je jednou z opravdových nadějí žánru.

Milan Tesař
Folk & Country 1/2008

HOME