Když Mississippi protéká noční pouští

Daby Toure & Skip McDonald: Call My Name. Real World/Indies Scope Records 2009. Celkový čas: 25:50

Téma hudebního setkání  mauretánského písničkáře  Daby Toureho se zasloužilým  americkým bluesmanem Skipem McDonaldem navodil už dávno předtím starší z nich: „Rád surfuji v čase. Z minulosti do budoucnosti.“ Ačkoliv se nabízelo oběma srozumitelné zadání, tedy blues, a rozhodně ho neodmítli, v průběhu jamovaní ve studiu Real World a festivalového hraní, zůstali u toho, co je jim oběma vlastní: stylová rozmáchlost a světoběžnictví. Stranou na báječném minialbu nezůstala ani zkušenost současného žití v Londýně potažmo Paříži. Ještě s bubeníkem Keithem LeBlancem si mezi sebou v hutném zvuku přehazují blues, afropop, jazz, reggae a rock´n´roll a myslí přitom, slovy Dabyho, na Afriku, mateřskou zem. Ten zpívá anglicky i v jazycích Wolof a Hassaniya a melodie rozeznívá nezaměnitelným západoafrickým fluidem čemuž se jinak  bluesový reformátor, milovník elektroniky a hip hopu McDonald nezištně přizpůsobuje střídmě rázným kytarovým doprovodem, přestože ve skladbách Past Time a Time Has Come sám sebe jako granát odjistí a ty se pak ocitají v docela jiném teritoriu. Magie pocitu, že Mississippi protéká pouštní nocí, se naplňuje.

Jiří Moravčík
Folk & Country 10/2009

http://www.youtube.com/watch?v=CfZPxClcFsE
 

Košt dvojky pozdního sběru

Pozdní sběr - Dvojka, FT Records, 2009, celkový čas: 48:43

Na druhém albu Pozdního sběru se kytarista a zpěvák Jiří Pařez představuje jako naprosto dominantní autor. Najdete tu sice pár starých písní (Rychlík do Harlemu je z času Pojazzie, Jak je tam u vás? je rovněž stará zhruba dvacet let a ani Pospíšilova Pálava není mládě), ale jinak jde opravdu většinou o písně nové. Pozdní sběr hraje svůj jižansko moravský rock rytmicky výrazně a našlápnutě (bicí Jakub Petr, basa Zdeněk Mařík), elektrické kytary Hynka Dlapala umějí být naostřené, snad jen Pařezova akustická kytara mohla být slyšet o něco víc. Z hostů nejvýrazněji několikrát promluví mandolína Michaela Vašíčka, ale ani takové klávesy Františka Šíra nejsou jen do počtu. Jiří Pařez zpívá přesvědčivě, především by mohl učit muzikanty o generaci mladší, jak si nafrázovat text a výrazově se sním sžít. V textech se stylizuje do různých vypravěčů, od přerostlých mírumilovných hippíků (Jak je tam u vás?), přes „outlaw“ (Za řeku) až po venkovánka (Pařezem zhudebněný Hiršalův překlad Stýblem slámy). I když je kvalita textů řemeslně vždy dobrá, někdy prostě Múza líbala víc. Takovou nápaditou výpovědí je příběh kytary v Dohrála hudba (i když ten název není nic moc). Celkově slušná deska, která je sama o sobě odpovědí na to, proč si kapelu vybral Kamelot jako předskokany velké části svého letošního turné.

Jiří moravský Brabec
Folk & Country 10/2009

HOME