Energie v dur

Chodská vlna: Vobrázky. Vlastní náklad 2009, celkový čas: 57:01

Název druhého alba Chodské vlny nemusíme chápat jen prvoplánově (součástí alba je booklet s černobílými ilustracemi Igora Dědka Šlechty a krabička pastelek), ale i v dalších rovinách. Texty lidových písní, které tato bigbítová dudácká muzika hraje, jsou plné žánrových obrázků. Jsou zalidněny pány faláři a lychtáři, trankovským poklasným, dcerou Marjánou. Zdánlivě jde o podobné výjevy, jaké najdeme ve folklórním bohatství napříč naší republikou, avšak na Chodsku až nápadně převažují písně durové, v hudbě i textech rozverné, veselé nebo přinejmenším optimistické. Muzikanti z Chodské vlny k tradičním melodiím a textům sice přistupují po svém, avšak také optimisticky. Jejich muzika se hodí k tanci a bezstarostnému poslechu. Není intelektuálsky náročná, avšak to není výtka. Naopak, „chodskej bigbít“ může spojovat posluchače různého věku a vzdělání. Muzikantům i zpěvačkám se totiž podařilo přenést z pódií na desku pozitivní energii, které mají na rozdávání.

Milan Tesař (Radio Proglas)

Irové z Košic

Irish Rose – Roses‘ Dream. Vlastní náklad 2009,celkový čas.: 53:05

Irish Rose je kapela z Košic, hrající jak „keltské“ lidové, tak vlastní kompozice ve stejném duchu. Sexteto tvoří čtyři mladé ženy (housle alterované mandolou, příčná flétna, akordeon a zpěv) a dva muži (kytara a bodhrán). Na albu se kromě nich v některých skladbách objeví i šest hostů: banjo, loketní dudy, baskytara, poněkud nekeltské udu a nějaké ty perkuse. Hraje se přísně akusticky, i bez pomoci klávesových nápodob irských nástrojů.

Album představuje jedenáct tracků složených často z více skladeb (z toho pět instrumentálních), dva z nich i v radioverzích, kde se přidávají i bicí (asi i na Slovensku platí: bez bicích do éteru nelez).

Zpívá se anglicky, kymersky (nebo chcete-li velšsky), skotským a pochopitelně i irským gaelicem. Mezi přejatými melodiemi jsou i ty dostatečně známé (Spencill Hill, Cowboi). Kapela dokazuje, že kvalitně zvládla obě krajní polohy žánru. Přesně a ve velkém tempu mrskají své jigy a reely s pečlivě vyšitými ornamenty melodických nástrojů a zároveň dovedou najít zasněné ticho a vzduch pod pomalu zpívanými písněmi (airy). Hrají v klasickém duchu bez snah o nějaké inovace a fúze, ale poučeně, technicky dobře a s potřebným drivem. Kvalita jednotlivých nástrojových výkonů partičky kolem houslistky Kataríny Ivasenkové je vyrovnaná, zpěvačka Eva Trembeczká působí naprosto irsky a pro žánr má výtečný, folklorně čistý hlas.

Deska je vydána pečlivě, na bookletu (typ poster) najdete překlady všech textů z exotických keltských jazyků do angličtiny. Verze s bicími mi nevadí, ale nemám pocit, že by kapelu posouvaly někam dál.

Jiří moravský Brabec 

Folk 9/2009

HOME