Caine – Pro jeden vlas víly, Caine & Sysifos Records, 2007, celkový čas: 39:26

Caine je hlavní hudební profesí bubeník od Znouzecnosti. Je ale i výtečný písničkář, snažící se své duchovní úvahy vtělit do písně nepřetíženě. Nové album je autorsky až na jeden text čistě jeho, zpěvácky především jeho, muzikantsky pak zásadním partnerem jeho mandole je exkolega z kapely Přema Haas (nyní Navzájem) s kytarou, bicími i dalšími nástroji Vlaďka Haasová s akordeonem a k nim pár epizodních hostů. Od předchozího titulu se album liší asi větší energií výrazu, což rozhodně neškodí, a možná trochu větší myšionářskou explicitností. Zůstává textařská hravost a záliba v slovních hříčkách a schopnost spojit duchovní tématiku s až taneční melodií, aniž by měl člověk pocit, že jde o mesalianci. Některé Caineho postřehy jsou geniálně lapidární, například to, že člověk v úzkých snáz najde cestu k Bohu a souvislost se slovem uBožák. Caineho interpretace víry je chvályhodně osobní a není prvoplánově agitační. Spíš domýšlí, co z křesťanství vyplývá pro osobní život a vidění světa. Vznikly tak písničky schopné obstát i bez hloubání nad texty čistě hudebně, ale zároveň posloužit jako vstupní brána k vlastním meditacím. S vírou, že jediný vlas víly utáhne slona, nebo chcete-li, že kousek duchovního přesahu převáží materiální svět, se ztotožňuji, tm to je pro mne osobně lehčí. Ale tu víru má v sobě hluboko doufám vlastně každý. Caineho dialogy se světem, vertikálou i posluchačem tak doufám alespoň někdy padnou na úrodnou půdu (jako v Podobenství o (osamělém) rozsévači) i u mnoha posluchačů, kteří zrovna neprožívají nic přelomového, jen si chtějí při poslechu muziky v sobě uklidit. K meditaci napomůže i pohled do vkusného výtvarného bookletu.