Vzpomínám si jak se publicisté jednoho folkového serveru v diskusi pod článkem trumfovali, kdo je častěji na koncertě. Samozřejmě čím vícekrát do týdne, tím větší znalec žánru a více zásluh.

Přiznám se, že mnohem více času než v hudebních klubech (a taky na koncertech, festivalech a na hudebních webech v součtu) trávím v létě na tenisových kurtech.

A jak tak s měsícem září končila i sezóna, seděl jsem u kávy v krásném tenisovém areálu pod  zámkem v Hradci nad Moravicí. Probíhal závěrečný turnaj letošní sezóny a čekal jsem až na mě přijde řada. Naproti mě si jeden známý, velmi sympatický kluk, povoláním advokát, pročítal MF Dnes.

„Víš, ale Kavárna se mi fakt líbí,“ říkal mi, jak jsme tak probírali klady a zápory různých deníků. Kecá se takhle v skoro ještě letním ránu skvěle, pan advokát je velmi sympatický a skromný, v přesném rozporu s tím, jaké panují představy o úspěšných mužích této profese, navíc vystupujících v mediálně propíraných kauzách.

Řekl jsem, že zase vždycky tak nadšený z Kavárny nejsem, tak střídavě oblačno. Ale on mi oponoval: „No, však si přečti třeba tady ten zajímavý článek o katolících“

.„Ježišmarjá, zase Nešpor,“ napadlo mě a vzpomněl jsme si na jeho památný rozbor tuzemského folku (viz. LP 22  http://www.folkcountry.cz/Lichypatek/lichypatek22.htm).

Jenže naštěstí se jednalo o jiného autora a to komentátora, spisovatele a  bývalého jezuitu  Jana Jandourka. A ani článek nazvaný Hříšná vlažnost zdejších katolíků se folku vůbec netýkal. Přesto jsem si při jeho četbě na folk vzpomněl a uvědomil si i jednu (alespoň pro mě) zajímavou skutečnost.

Podtitul Jandourkova článku zní:   „V zemi, kde kdysi kněží patřili k lidem pera a obrozencům, zavládl v církvi pozoruhodný analfabetismus“

Autor se v tomto docela rozsáhlém materiálu zamýšlí nad stavem římskokatolické církve v České republice. Konstatuje, že po pádu komunismu nenastala v této zemi žádná duchovní obroda a že v České republice bezpečně vládne pozoruhodný duchovní klid.

Podle Jandourka prakticky žádný duchovní nedokáže ze dne na den vytvořit gramotný článek pro noviny. Církev vedou biskupové, o kterých by nikdo nic nevěděl, kdyby neměli funkci. Do veřejného prostoru církev nevstupuje dokonce ani v otázkách jí blízkých (eutanazie atd.), k nimž se kromě církevních činitelů vyjadřuje kdekdo. Probíhá hádka o ekologii a globálním oteplování. Církev? Nic. Tedy česká církev. Joseph Ratzinger psal o ekologii už před deseti lety a pokračuje v tom jako papež.

Autor vidí chybu tuzemské církve v „mediální impotenci“.
„Celé roky se v této zemi vedou různé prapodivné soudní procesy se zřejmě nevinnými lidmi. Kdyby se do soudní síně, kde jde o věc Hučína nebo dr. Uzunoglua, přišel podívat nějaký biskup, znamenalo by to pro církev ohromné množství bodů. ...
Další téma: korupce v politice, která se týká předního politika strany odvolávající se na křesťanské hodnoty. Všimli jste si někdo, že bychom se ze strany církve dozvěděli cokoli k tématu korupce? K problému imigrace a zelených karet pro cizí pracovníky, k postavení radaru, k financování kultury, k případnému začlenění Turecka do EU...?
Nejde o to, aby tiskové středisko vypotilo sterilní prohlášení, spíše bychom čekali, že přijde smršť názorů, které vpadnou do veřejné debaty. Ale ono nic. Sem tam terapeutickým hlasem pohovoří Tomáš Halík nebo Petr Příhoda. Bonmotem potěší kardinál Špidlík. Odpovědí v anketě osvěží publikum páter Czendlik. Adrenalin Zdeňka Mahlera pozvedne kardinál Vlk. A konec. „
….
„ Kdo z biskupů by si troufl jít do talk show s Janem Krausem? (Nejspíš by chtěli předem otázky.) Přitom zrovna Josepha Ratzingera-papeže Benedikta si tam dovedu představit. „Nechci zde hodnotit Jandourkův článek, ani nejsem žádný odborník na tuto problematiku.

Ale vím jistě, že v českém folku zmiňované soudy o nedostatku výrazných osobností hlásících se k církvi rozhodně neplatí.

Je tomu PŘESNĚ NAOPAK. To nejzajímavější co dnes vzniká v tomto žánru často pochází právě z těchto kruhů. (A aby bylo jasno, za to klíčové pro folk považuji především písničkáře, lhostejno zda s kapelou nebo bez. Z různých důvodů, to ovšem není tématem tohoto článku)

Zatímco před revolucí jsem jako nejvýraznější desky vnímal spíše ty od autorů, kteří se ke katolíkům nijak nehlásili -jako třeba Nohavicovy nebo Plíhalovy (i když je to velmi zjednodušené tvrzení, vzpomeňme třeba na obrovský úspěch Spirituál kvintetu), dnes je tomu právě naopak. Dílo autorů, které budu v článku jmenovat má téma, nápřah a chuť něco sdělit...

Plné sály a výborné recenze má skupina Traband Jardy Svobody, a aktuální deska je velmi „duchovní“.  Jedny z nejzajímavější desek posledních let natočil Jiří Smrž, Anděla sice dostal za Poslední lásku, která je sice bezesporu výborná, ale doporučím předchozí Dědičnou krev s tak krásnými a silnými písněmi, že člověka mrazí.

Mezi nejsilnější porevoluční desky jistě patří i poslední album Sester Steinových. Ostatně snad nikdo jiný z „nové“ generace  písničkářů kromě nich nemá tolik publika aby se písničkařením živil.

A nejde jen o písničkáře. Kolik se na našich festivalových pódiích pohybuje kapel, které se kvalitou byť jen blíží k Pavlicovu Hradišťanu?

Můžeme také mluvit i o hudebních osobnostech v jejichž tvorbě možná nejsou otázky víry až tak patrné, ale otevřeně se k ní hlásí, mám na mysli Marka Ebena.

(Nebojte do výčtu nepočítám Křesťana Roberta, který jako jeden z mála legend nežije z minulosti. Ovšem jak sám prohlašuje na koncertech křesťan je jen jménem.)

Bylo by  ovšem nepřípustně zjednodušující do tohoto výčtu zařadit jen aktivní muzikanty, žánr ovlivňují i publicisté. A dva jasně nejlepší z těch, kteří se dnes převážně a systematicky věnují folku, tedy Jiří moravský Brabec a Milan Tesař se také otevřeně k církvi hlásí.

Ostatně díky druhému jmenovanému je dnes křesťanské Radio Proglas médiem, které soustavně a promyšleně mapuje českou folkovou scénu. Od profilů mladičkých kapel, živých koncertů neznámých i zavedených skupin, až po písně folkových hvězd. (doporučuji i hudební web Proglasu: http://www.proglas.cz/noklasik.html). V tomto směru nemá Proglas u nás nemá vůbec konkurenci.

A tak by se dalo pokračovat, třeba i o té spoustě méně známých, ale velmi zajímavých kapel a písničkářů (třeba již asi bohužel nefungující skvělá kapela Noi). Nebo písněmi od interpretů, které jako „křesťanské“ nevnímáme: třeba nádherná Skácelova Modlitba zhudebněná Petrem Ulrychem (CD Hana a Petr Ulrychovi a Javory - O naději).

Ale suchý statistický výčet nebyl účelem tohoto článku, ani jsem si nekladl za cíl jmenovat všechny důležité a zajímavé.

Chtěl jsem říct, že pokud někde můžeme hledat osobnosti, které jsou mediálně viditelné, výrazné a zajímavé, jsou i veřejností s církví spojováni a dělají ji dobré jméno, tedy ty, které postrádá pan Jandourek, najdeme je na naší scéně.

Neměla by jim církev přispívat za vytváření dobrého jména a propagaci?

Vašek Müller

Váš názor?