V téhle zemi vyjde každý měsíc velké množství nových cédéček.  Jen málo z nich však má nějaký větší „smysl“, hloubku. A opravdu vyjímečně se objeví tak dotažený a smysluplný projekt jako je Sudéta Petra Linharta.

Není to deska jakých leží v regálech spousta. Ostatně v bookletu naleznete i Stručného průvodce na cestu do hlubin Sudéty („Který začíná náhodným nedělním výletem do hor a končí zakoupením sudetského kostela jistým harfeníkem“). A součástí Sudéty jsou i velmi propracované webové stránky www.sudeta.cz . Najdete na nich nejen texty písní, ale i příběhy s nimi spojené, fotogalerie z výletů na ona místa a třeba i koncertní verze některých skladeb.

Tak tedy vzhůru na cestu.

Sám pocházím ze Sudet, sice ne z míst, o kterých jsou písně na Sudétě, ale když jsem byl kdysi osloven, abych napsal něco o svém oblíbeném kraji, psal jsem o okolí řeky Moravice, kde v hlubokých lesích u řeky najdete torza starých chalup. O nádherném, ale tvrdém Vítkovsku, Budišovsku, kopcích Nízkého Jeseníku.

Sudety samy o sobě nejsou zrovna přívětivé, po kopcích se honí studený vítr a země, která by měla být úrodná, je, alespoň tam u nás, plná břidlice. I Moravice, prodírající se hlubokým a čarokrásným kaňonem, bývá někdy ledová i v parném létě.

A i když třeba kopce Nízkého Jeseníku nevzbuzují respekt vysokou nadmořskou výškou, když jsem před koncem roku vybíral své fotografie do kalendáře s tématem Hory (najdete jej zde: www.kopirky.com/kalendar2007.pdf ), zařadil jsem tam k fotkám z mnohem vyšších hor i ty z tohoto „pohoří“. Někdy mi totiž připadá tato krajina sice jinak, ale neméně drsná.

Sudety jsou pro mě zasněné mlhou (ostatně nádražák Alois Nebel právě  z ní vidí vyjíždět vlaky, projíždějící celým staletím, které pochopitelně nevezou nic dobrého. www.aloisnebel.com), Sudety jsou pro mě staré břidlicové lomy s německými jmény třeba někde  u Čermné ve Slezsku http://www.nizkyjesenik.cz/seznam/br_stezka/br_stezka.htm, Sudety mají pro mě barvu netopýrů, kterých jsou v oněch starých štolách tisíce.

Ano, nebyl jsem na místech o nichž zpívá Petr Linhart, ale mám pocit, že je znám už dlouho, když poslouchám:

„Má netopýří vílo, královno Sudet
Nechej mne usnout v hlubokém klíně
Nechej mne rozplynout v mlze a víně“

Sudety to jsou opuštěné vesnice, opuštěné  někdy i přesto, že v nich bydlí lidé. Ostatně, vztah lidí ke své vesnici prý poznáte podle stavu kostela a znám takové, třeba někde na Bruntálsku, kde mám strach kolem něj projít.  V písni Sudetský kostel, o koupi svatostánku po Němcích, přestavěného na chalupu PL zpívá: 

Koupil jsem kostel v údolí
Ve stráni hledal jsem Boha
Houby a brusinky, cokoliv

Hledal jsem sebe a našel jsem oba
Hledal jsem život co nebolí
Nenašel smíření bez viny…

Sudety jsou pro mě i zakázané zóny vojenských prostorů a ani tak nezáleží na tom, jestli je to zdejší Libavá nebo vojenského cvičiště v Doupovských horách z písně Zakázaná zóna. Jsou to vesnice zatopené přehradami a opět je jedno, jestli se ta přehrada jmenuje Slezská Harta, Kružberk nebo jestli vodou přeťala cestu ze Žlutic k poutnímu kostelu Maria Stock, jemuž je věnována klíčová píseň alba:

Možná se stavíš na chvíli
Promluvit s Pannou Marií
Možná tě takhle nejlíp znám
Možná je tohle ráno rán

Možná jsi byla jednou z vran
Možná jsme došli právě tam
Kde nemůžu tě ztratit

Panenko Máří ze síně
Já chovám laptop na klíně
A neumím to vrátit

Album Sudéta je velkou poctou této možná syrové, ale krásné krajině, a nádražák Alois Nebel, tak často si v komixu utahující z pražáků nevidících jiné než blyštivé krásy, má asi radost, že tuto desku natočil kapelník Majerových brzdových tabulek, také železničář a navíc bydlící v Praze.

Kdesi jsem o Sudetech četl, že je to kraj Bohem i lidmi zapomenutý. Je proto na nás, abychom ho pro sebe znovu našli. A Sudéta Petra Linharta je opravdu podařeným průvodcem na této objevitelské cestě.

Vašek Müller

Váš názor?