Folk je poslání - zní vám to důvěryhodně?

Chtěl bych v tomto Lichém pátku připomenout Vladimíra Mertu. Před listopadem 1989 na něj přísahal kdekterý kolega z branže jako na svůj vzor (viz. kniha Jana Plachetky Dokud se zpívá. Praktický průvodce po portovním parnasu.), jenže Merta zůstal zajímavou osobností i po revoluci, a tak se z nejuznávanějšího předlistopadového písničkáře stal člověk, o němž spousta lidí nemá dobrého slova a doposlechnete se i: "Merta? Ten se snad zbláznil".

Ano, s mnohými veřejně prezentovanými názory Vladimíra Merty také nesouhlasím (ale to tak u osobností bývá. S omílačí obvyklých frází se dá nesouhlasit jen ztěží a nemá to smysl) , ale pokud někdo v naprosto nehybném folkovém rybníku čeří vodu, je to jen a jen dobře. A rozhodně nepatří k osobnostem, které se živí spoustu a spoustu let obehráváním pár povedených písní, které se jim kdysi povedlo napsat a rozhodně se vyplatí Vladimíru Mertovi naslouchat.

Nabízím vám tedy několik zajímavých myšlenek z Mertových knih Zpívaná poezie (úvaha vzniklá za pochodu v letech 1982- 84) vydal Panton 1990 a Folk – bluesová kytara a harmonika (aneb vše o folku, co jste chtěli vědět a styděli se zeptat!), ARTeM 1992.

A nabízím vám otázku, jsou tato slova i dnes platná? Platí i pro současné folkaře? Pohnul se žánr od doby napsání těchto myšlenek dopředu, nebo se "vyprazdňuje"?

*

Folková hudba do rádia mezi zprávy, sladké melodie a jinou vatu jaksi nezapadá.

*

Diváci mají z folkového zpěváka ještě něco víc než jen sluchový dojem: písnička byla napřažená pravice, pozvání na cestu, otevření srdce….

*

Zkuste si udělat z každého okamžiku, kdy berete kytaru do ruky, malý soukromý svátek.

*

Folkař může připomínat cokoli, jen ne hvězdu.

*

Kytara není jen brnkací krabice, ale tajuplný vesmír, malé boží varhany na ruční pohon.

*

Folková písnička vznikla na okraji moderního života jako určité zastavení, ohlédnutí zpět, až někam do doby domáckého muzicírování.

*

Jediná věc, která nesmí písničkářům chybět, je touha sdělit, otevřít se – tedy ambice dát se všanc, položit svůj okamžitý pocit k nohám posluchače.

*

Zdá-li se vám písnička dokonalá, zajímavá, fešně naparáděná a už se nemůžete dočkat, až ji poprvé zahrajete, položte si poslední – nejtěžší – otázku: komu jste ji ukradli.

*

Dnes je nesmyslně módní předkládat umělcům otázku: jak hledáte svou novou identitu, jak řešíte její krizi? Tvůrčí člověk není prostitut, ani zrcadlo doby, broker ani bookmaker, zachází s ideami dlouhodobé spotřeby /řečeno tržně/. Sází na stabilní – tedy většinou nevýnosné hodnoty.

*

Skuteční profesionálové nikdy nebudeme, přestože se třeba usilovně snažíme zvládnout vše potřebné – od tabulek akordů, přes základy harmonie až po regulérní studium na “jazzové konzervatoři“. Písničky se dělají srdcem, ne osvědčením o způsobilosti k vykonávání určitých druhů povolání.

(Folk – bluesová kytara)

Písničkáři mají u své generace otevřený účet s velkým kreditem. Vyšli zatím ze všech prověrek se ctí?

*

Většina písničkářů většinou píše o stejné touze – být malou rybou v síti s velkými oky.

*

Jakési sebeukájení omletými myšlenkami a slovy, ovšem stačí části publika k okamžitému ztotožnění s autorem. Dav lze navést k ledasčemu, prvosignální prostota s pachutí náhražky zakázaného ovoce může být i receptem na rychlou popularitu.

*

Strašně nerad bych seděl v komisi rozhodující o tom, kdo smí vystupovat. Ale někdy mívám chuť vyskočit a dotyčnému smutnému hrdinovi “bez dluhů“ předložit všechny jeho nekryté směnky naráz.

*

Písnička se realizuje hned, zneuznaných géniů v ní není.

*

Nelze kritizovat všechno kolem a být tolerantní jen sám k sobě. Publikum může mít své miláčky, ale ne rozmazlence.

*

Trapnost budí soucit a od něj není daleko k opovržení. A jednou padlý folkař je provždy padlý folkař (bohužel).

*

Jsou případy, kdy člověk sám sobě lže. Nedopusťte, aby se to stalo hned v prvním verši vaší nově vznikající písně. Máte na to ještě celé tři minuty….

*

Cynismus je folku i folklóru cizí. Stejně jako pseudofilozofie, topornost, myšlenková sterilita a nedostatek humoru.

*

Sám jsem poznal, že nejsem zpěvákem nastupující generace, když mi publikum začalo vykat – a úředníci na ministerstvech tykat.

*

Po vyzáření vnitřní energie, kterou do písně vložíte při poslechu, nebo při vlastním zpěvu, některé melodie znovu ožijí, jiné zapadnou a tiše uhynou rozptylem v milosrdném tichu. Nechte je dožít – nedávejte jim umělé transfúze a nové kabáty. To obstarají profesionální hyeny.

*

Folkové hnutí dává svou neformálností příležitost zapadnout do kolektivu, aniž je nutno vzdát se kousku individuality. Zpěváci se svým publikem hoří ve stejném ohni. Skryté, zatajené a netušené se ozřejmuje pod prahem vnímání a v okamžicích ztotožnění se stává majetkem všech.

*

Nepožaduji nic víc, než přiznání samočistících schopností, jež v sobě folk má. Folkař nevzniká propadem z “vyšších“ sfér. Není to autsajdr. Být písničkářem znamená mít přinejmenším dvě povolání, z nichž alespoň jedno je rizikové.

*

Folk je stav mysli, způsob existence, poslání a dar.

*

Písničkář prodává svou duši, pop hvězda svou legendu. Písničkář je odměňován novými impulsy, byťsi měly podobu kopanců. Pop hvězda sbírá popularitu, peníze a prodává svůj lesk. Vzpomíná na mládí, na nevytopené šatny, suchý chleba, podzemní garáže, ve kterých se zkoušelo před patnácti, dvaceti lety. Písničkář nemusí vzpomínat. To je všechno …

(Zpívaná poezie)