Hlavně ať se v dalším Lichém pátku neobjeví žádná politika, řekl jsem si po přečtení reakcí nejen na minulý LP, ale i na Juppův zápisník. Psát či zpívat o politice je zřejmě jedna z nejhorších věcí, kterou může folkař udělat. Pokud se o ní zmíníte, hned se najde někdo, kdo ví, že to na stránky a do diskusí o folku nepatří. Vzpomínám si, že i Jarkovi Nohavicovi, vyčítal čtenář v internetové diskusi, že je sice pan Muzikant i Básník, ale shazuje to agitkami na aktuální téma typu Ostrava černa. (Miluji "agitky na aktuální téma." Vždycky jsem je miloval. A milovat budu. V osmdesátých letech jako dnes. Vy se určitě nezlobíte za ty agitky, ale za jejich obsah, že?”, odpověděl Jaromír Nohavica)

Slyšel jsem také názor (od člověka, jenž folku opravdu rozumí), že by se písničkář neměl zaobírat politikou, neboť tím může ztratit posluchače fandící kritizovanému politikovi. Jsem upřímně zvědav, jak dopadnou Sestry Steinovy , které zapojily dva své koncerty do iniciativy S komunisty se nemluví. Chuděry Steinovky, kolik asi ubylo v jejich publiku voličů komunistů? Ano, je to jasné, proč by se folkaři měli zajímat o nějakou politiku, když máme tolik hezkých věcí kolem sebe, namátkou mě napadá třeba láska nebo kytky!

Pojďme tedy k něčemu opravdu hodnotnému, třeba k literatuře.

Znáte knihu Nicka Hornbyho fotbalová horečka? Já ji právě dočetl. Hornby popisuje svůj život, který od dětství, kdy se náhodou dostal na zápas Arsenal Londýn versus Stoke City, měl “již navždy záviset na vrtošivém sportovním štěstí milovaného fotbalového klubu.”

Musel jsem se smát, když Hornby psal o tom, jak bědná byla většina jeho fotbalového života. Arsenal totiž často vyhrával jen 1:0 a hra nebyla žádná paráda. Vážně bych chtěl vidět, co by pan Hornby psal, kdyby fandil jako já hokejovému klubu Slezan Opava. Vůbec neví, co je to za hrůzu, když jeho mančaft po prvním úspěšném zápase sezóny vyhraje zase až někdy v třináctém kole. Když vedení o dva góly se před koncem pravidelně mění v plichtu. To by pan Hornby poznal, co je to děs a hrůza. Co je to mizerná nálada. Ještě že je to letos výrazně lepší.

Stop! Už, už jsem byl v pokušení, rozepsat se o tom, jak letos trenér dokáže z hráčů vymačkat nemožné a sdělit vám zde další zajímavosti o letošní sezóně. Jenže jsem si právě vzpomněl na slova Jana Nedvěda: “skupiny fanoušků, kromě tenisu, jen otravují vzduch a já se toho nezúčastňuji.” (MF DNES 25.8.2004)

Sice jsem nikdy nebyl jako divák na tenise, pouze jej pravidelně hraju, takže nemohu posoudit odlišnost (v míře otravovaní vzduchu) tenisových fanoušků od lidí, kteří si rádi zajdou na jiný sport, ale v žádném případě nemíním Janova slova brát na lehkou váhu! Ano, neměl bych na těchto stránkách věnovaných něčemu tak ušlechtilému jako je umění, prudit kromě politiky i s nějakým stupidním sportem. To by folkař také rozhodně neměl. To už bych zde rovnou mohl psát o penězích. (Mám pocit, že nic nemůže jedince působícího v tomto žánru zdiskreditovat lépe, než přiznání, že si tou muzikou, organizováním koncertů atd., vydělal nějaké peníze.)

Přijměte tedy raději pozvání na výlet. Proti pěknému výletu podzimní přírodou nemůže nikdo nic mít, navíc když je spojen s návštěvou hospody, teda chci říci muzea. Víte, který písničkář má své muzeum? Ano, je to Pepa Streichl. Nachází se v hospodě ve Veselí u Oder. (To muzeum ne Pepa, i když ten asi občas taky). Bohužel musím přiznat, že Pepovo muzeum prozatím neoplývá unikátními exponáty, ale pivo tam mají dobré a uvnitř je teplo.

Přišel jsem tam zrovna když se jela Velká pardubická, před hospodou měli nějací kovbojové zaparkované koně a podzim byl v Oderských vrších barevně romantický. (Navíc Veselí leží na kopci a z jeho okraje se nabízejí nádherné výhledy.)

A když si z vystřižených článků v hospodě (muzeu) přečtete něco o dalším tamním oblíbenci, kterým je Pavel Dobeš, můžete hned navštívit nedalekou obec Dobešov. Sakra! Teď mi došlo, že Dobeš nedávno kandidoval a Pepa mi právě psal, jak ho lákaly dvě politické strany k hraní na jejich podporu a on je odmítl. Takže raději končím, než budeme zase u té politiky.