Tak nám skončilo léto. Doba cestování, festivalů, radostného tlachání v rámci internetových diskusí a neobyčejných informací v novinách a časopisech.

Ano, málokterá lidská činnost je tak pozitivní jako cestování. Rozšiřujete si obzory, poznáváte život v jiných krajích, obcích s rozšířenou působností či dokonce státech. (I když na druhou stranu známé rčení tvrdí, že nejhorší je zcestovalý blbec, přidává totiž k blbostem svým ještě blbosti jiných národů.) V neposlední řadě se díky cestování také učíme cizí jazyky. Já jsem se například před naší cestou do Julských Alp snažil zjistit, jak se slovinsky řekne: “Pomozte, kamaráda ošklivě pokousal svišť!”, domníval jsem se, že by se to mohlo při zdolávání Triglavu hodit. Naštěstí jsme se při výstupu na nejvyšší horu nádherného Slovinska bez znalostí této fráze obešli. No, a pivo se řekne slovinsky pivo.

Léto je také doba hudebních festivalů, které až na výjimky trvají tak jeden až čtyři dny a internetových diskusích o nich, které probíhají podstatně déle. Kdysi jsem se pokusil dát dohromady desatero návštěvníka festivalů (trochu po vzoru Cosmopolitanu), které by čtenáři pomohlo odpovědět na otázku, co je na těchto akcích nejdůležitější (najdete jej zde: http://beta.internetfolk.cz/drobnosti/desatero.html). Když jsem se nedávno prohrabával spoustou příspěvků týkajících se Zahrady (na všech důležitých folkových webech) napadlo mě, že by možná stálo za to vytvořit i podobné desatero diskutujícího o folkových festivalech.

Jenže pak jsem při pročítání jedné debaty na Novinkách objevil příspěvek v němž to všechno bylo. Všechno to podstatné, dál už prostě k tématu internetových diskusí nejde nic napsat. Onen “pokec” se týkal nějakého opravdu vážného tématu, tuším zda nejvíce bují nevěra v Německu, u nás nebo někde úplně jinde (my co známe Cimrmany víme, že suverénně nejhorší je v tomhle směru situace v severních Čechách).

V kolonce adresa měl tento příspěvek napsáno: kachnifarma@kachnifarma.cz a text zněl přibližně takto: “Kdybyste místo toho kecani radeji zrali kachny, to by bylo na svete krasne!”

Jak jistě uznáte, k tomu není co dodat.

Ano, kachny, to čtenáře nejvíce zajímá, tak to aspoň říkali ve filmu Rozpuštěný a vypuštěný. Jak všichni víme, v létě je výskyt kachen a neuvěřitelných zpráv v médiích ještě vyšší než jindy, to víte, okurková sezóna. Tradiční českou učitelku sežranou v Jugoslávii žralokem sice nahradila třeba piraňa útočící v kašně (Novinky.cz), mě však přesto více zaujaly jiné novinářské výkony. Kromě novinářky z MF Dnes, která viděla a slyšela na festivalu Za vodou kapely, které tam vůbec nebyly (o této a dalších podobných lahůdkách, které se objevily v MF Dnes, jsem se dostatečně rozepsal v Reflexu 34/2004), mě v létě nejvíce zaujal známý kat Jan Rejžek.

Nejdříve dvěma docela zajímavými články v příloze Kavárna MF Dnes:

V sobotu 26. června popisoval předlistopadové sbírání podpisů pod petici Několik vět: “Zpěvačka Jarmila Šuláková podpis odvolala a po listopadu odvolala to odvolání jako v Pyšné princezně. Na folkovém festivalu na Frýdštejně se v červenci písničkář Jiří Dědeček nikterak nerozpakoval a řekl početnému publiku: ”Heleďte, kdo to ještě nepodepsal, ať přijde za mnou do šatny”.

Téměř o měsíc později (24.7.) byla na titulní straně Kavárny tato drsná upoutávka: Jan Rejžek o zoufalém albu Vladimíra Merty. A skutečně, tak zdrcující recenzi jako tu s názvem Trapně zamotané filmy, jsem už dlouho nečetl. Jenže podle mě toto album zdaleka není tak špatné. Více se ovšem o nové Mertově desce Filmy v hlavě dozvíte v časopisu  Folk & Country.

Pak jsem ovšem při letním brouzdání sítí otevřel, mimochodem velmi zajímavé, stránky Vlasty Redla (www.redl.cz) a tam našel podrobnosti o Redlově sporu s Janem Rejžkem. Známý kritik totiž tohoto písničkáře nesmyslně nařkl z udavačství. Není to sice žádná žhavá novinka, ale opravdu to stojí si přečtení. Podrobnosti najdete na konci titulní strany Redlova webu). Celé to končí Rejžkovým omluvným dopisem, dovolím si citovat:

“Milý Vlasto,
zároveň s tím, že dnes v Metru vyšla má omluva, posílám Ti i takto soukromě informaci, že jsem vůl, dávám Ti svolení, abys to o mně všude říkal, a až mě třeba někdy potkáš, třískni mi klidně jednu moravskú po papuli. Mrzí mě to, fakt.
Honza Rejžek”

Kam se na tohle hrabou všechny kachny novinářské okurkové sezóny.