Prožili jste zklamání z mistrovství světa v ledním hokeji? Věřte, že všechno zlé je pro něco dobré. Každá čistá radost je vždy vykoupena něčím méně potěšitelným. Připomeňme si třeba celonárodní euforii po vítězství v Naganu, kterou mám po těch pár letech ve vzpomínkách spojenou převážně s jedním obtloustlým zpěvákem, jenž zpocený a v národním dresu byl všude tam, kde slavící rozradostnění hokejisti. Tento nejmenovaný hitmaker, který pro mě do té doby ze všeho nejvíce představoval kolovrátkový pop rozjásaného reálného socialismu, se díky olympijskému vítězství znovu dostal do podvědomí mnohých. Dokonce i jakousi hymnu našim zlatým hochům nazpíval. Byl jsem z toho zmatený jako pes Goro před Tokiem. Dokázal bych pochopit, kdyby onen Michal zpíval k radostnější práci našim obětavým kombajnérům, ženám údernicím, či horníkům, nezištně pro nás těžícím černé zlato, ale milionářům hrajícím tvrdý a rychlý hokej?

Náhodou jsem zaslechl útočníka Jana Hlaváče, jak na otázku jakou hudbu poslouchají naši hokejisté, odpověděl, že společně s Davidem Výborným (oba hrají v NHL!) donesli do kabiny nahrávky Sagvana Tofiho. Netroufal bych si to napsat před mistrovstvím, nevím jaké jsou u nás tresty za šíření poplašné zprávy, ale jen si Sagvana v národním dresu představte…

Zatímco vzpomínky na Bohumila Hrabala byly často zasvěcené, o Karlu Krylovi jsme si kromě kvalitních článků mohli přečíst spoustu nejrůznějších oslavných a dojemných plků a písničkář, který po revoluci na mnohé působil kontroverzně, z těchto článků vycházel jako naprosto neživotně kladný nadčlověk. (Snad nejlépe uctil tuto písničkářskou legendu Jaromír Nohavica koncerty složenými z Krylových písní.)

“Přijetí Nesmrtelnosti českou kritikou v roce 1993 však bylo tristní: dvacetiletí recenzenti se tehdy na evropského autora vrhli a udělali z něj terč svých duchaplností. Literární rubriky v novinách připomínaly štvanici. Většinou se nejednalo o reakce na román,ale o zaujaté vyrovnávání se s fenoménem Kundera….Spisovatel později popřel, že by kritický ohlas českého vydání Nesmrtelnosti měl vliv na uvádění dalších jeho svazků, pravda však je, že tempo jejich přípravy se zpomalilo právě v této době. V roce 1997 ještě vyšel Valčík na rozloučenou, ale od té chvíle, dnes už celých sedm let, se žádná Kunderova novinka česky neobjevila.”