Ať žije babička! (A taky Radůza, Nohavica i náš nejpopulárnější folkař.)

A já pochopil, že udělení cen Radůze mělo smysl. Nemyslím si, že by ji nějak zvlášť začali zbožňovat milovníci středního proudu, na to je Radůza moc svá. Ovšem je moc dobře, že se o ní díky andělským oceněním dozví lidé “typu” oné Kláry z Prahy (které jsme s přáteli u piva Radůzu vydatně pochválili). Lidé, kteří si třeba zajdou na Radůzin koncert nebo koupí její desku. A to bych dekorované písničkářce i skvělému nakladatelství Indies moc přál.

Také jsem onu slávu shlédl, avšak bohužel až včera z videa. Snad mi tedy odpustíte několik postřehů na toto téma, je pro mě ještě poměrně čerstvé.

Několikrát jsem se dočetl, jak je letošní zvolení Radůzy zpěvačkou roku přelomové, jak je úžasné, že po všech těch Vondráčkových vyhrál někdo mimo špičky popmusic známé z různých estrád. Omyl. Nějak se zapomíná na loňské vítězství Kateřiny Winterové z Ecstasy Of St.Theresa. (Mimochodem, kompletní výsledky výročních cen od roku 1991 najdete na adrese http://www.aph.cz/historie.htm. Malá procházka minulostí neuškodí, dozvíte se třeba, že všechna vítězství v již neexistující kategorii LIDOVÁ A DECHOVÁ HUDBA získala skupina Šlapeto!)

Musím však zklamaně konstatovat, že celkově letošní předávání Andělů zdaleka nebylo takovou srandou jako před dvěmi lety. (To jsem si večer na teletextu přečetl, že žánrovou cenu za Folk (do níž jsem hlasoval, a tedy věděl, že vyhrála Zuzana Navarová) převzala skupina Jablkoň. Nejdřív jsem zděšeně volal Juppovi, cože se to děje, a až později mi došlo, že se zřejmě jednalo o geniální tah, jak zviditelnit náš žánr. Chcete-li si připomenout tuto slavnou minelu, nabízím odkaz: http://beta.internetfolk.cz/drobnosti/andel020311.html)

Ale pojďme zpátky k letošnímu televiznímu udělování Andělů. Pokud bych měl volit největší hvězdu večera, byl by jí samozřejmě Jarek Nohavica, přestože jeho pódiové spojení s Kabátem (v médiích předem masivně propagované) na mě působilo dost rozpačitým dojmem. Všimli jste si však, jak zesílil potlesk, když bylo při nominacích přečteno jméno Jaromír Nohavica? Kromě toho se na něj mnozí řečníci odvolávali a také byl ctihodnou akademií zvolen do Síně slávy. Jenže tam si ho už kdekdo z jeho posluchačů sám pro sebe zařadil dlouho, dlouho před tím, než tak učinili slovutní akademici.

Hned za touto nespornou legendou by se ovšem v mém pomyslném žebříčku hvězd oné sobotní slávy umístil Jiří Macháček, který sice na pódiu pobyl jen krátce, ale stačil pronést výrok večera. Po příchodu k mikrofonu (prý dříve, než mu někdo skočí do řeči) totiž vyzval publikum, aby na počest narozenin jeho babičky na pokyn zvolalo: Ať žije babička! Věřím, že sborové skandování babičku potěšilo.

A máme v tom jasno.