Děsně chytré technologie, objevy v léčbě, velkorysý sociální systém, to člověka vede k domnění, že má právo na leccos. Lidským právem má být přístup k vodě, bydlení, minimální zaručený příjem, štěstí. Čekám, kdy někdo poprvé vysloví, že lidským právem je i nesmrtelnost.

Tuhle metu se nikdy nikomu nepodařilo zdolat. Alexandr Veliký, Josif Vissarionovič i Kim Ir-sen nakonec dojeli na konečnou, život není koule, po které se dá běhat pořád dokola. A tak i těm nejzarytějším lidskoprávním bojovníkům nezbývá než uznat, že něco člověk fakt nezmění.

Dá-li Bůh, bude mi ještě pár let na Zemi popřáno. Ale některý věci jsou tak, že právě čtete poslední Ligaturu. Tedy poslední mou; pokud je někdo bude chtít obnovit pod svým jménem, ušetřím mu váhání a dávám souhlas s použitím této neregistrované neobchodní značky.

Poslední mé stručné zamyšlení je o spravedlnosti. Vzpomínám si na diskusní bitvy, elektronické i naturálně hlasové, zda výsledky hudební soutěže XY jsou spravedlivé, proč jsou, proč nejsou, jak zařídit, aby spravedlivé byly a kdo za to všechno může. Po mnoha zkušenostech v roli hodnocených i hodnotících vím, že spravedlnost v hudbě nemá smysl hledat. A po mnoha zkušenostech v roli šťastlivce i smolaře vím, že dokonce ani život není spravedlivý.

Ale mám dvě zprávy. První je dobrá a druhá taky dobrá.

V životě naprosté většiny lidí se smůla a štěstí tak nějak zprůměrují a vyrovnají. Ale víc vnímáme to, na co se zaostřujeme. Umíme-li být vděční, pak budeme mít dojem, že náš život je jedna velká klika od blázince. Jsme-li zatrpklíci vznášející neustálé nároky na lampárny v blízkém i dalekém okolí, budeme podle našeho pocitu během pozemské pouti chytat jednu facku za druhou. Máme to v rukou.

A i kdyby se na nás přivalila pohroma srovnatelná se scénářem biblického Joba, ještě pořád to nemusí nic znamenat. Věřím, že se v okamžiku smrti neúčtuje podle počtu šťastných roků, ale podle naší víry v lásku, která přemohla svět. A co je nějakých padesát, sedmdesát, ba sto nešťastných let proti věčnosti, kde se budeme mít fantasticky?

Díky za roky přízně vám, čtenářům. Díky za možnost verbální exhibice tobě, Juppe. Ještě se určitě uvidíme a kdybychom si něco nestihli říct tady, jednou na to budeme mít času dost.