„A vy byste volil Bushe, nebo Kerryho?“

„Hm,“ zasmušil se. „Zapeklitá otázka.“

Po chvilce přemýšlení řekl: „Ale prosím jen mimo záznam – já jsem byl vždycky bushovec, ovšem jak tak pozoruju, co teď provádí, opravdu nevím, jestli bych ho volil i tentokrát.“

Možná jste ze jmen poznali, že se rozhovor odehrával na podzim roku 2004. Jen nevíte, koho má otázka uvedla do rozpaků. Teď už můžu prozradit, že to byl Pavel Bobek. Bylo před vydáním alba Muž, který nikdy nebyl IN, měl ještě plno energie a plánů. Obdivoval jsem na něm jeho snahu tvořit i ve věku, kdy jiní už žijí z někdejší slávy a bestofek. A protože jsem rozhovor s ním dělal v jeho břevnovském domě, ta kreativita nejen slyšitelná v hudbě, ale i viditelná v prostoru. Inženýr architekt se prostě nezapřel.

Inženýrů bylo mezi jeho vrstevníky dost. Rangers o tom měli dokonce celou píseň, Spirituál kvintet se na vystoupeních častoval akademickými tituly (zvláštní, že se říkalo „doktor Tichota“ a „inženýr Vančura“, ale Zich, ač PhDr., byl vždy jen Karel) a málokdo ví, že inženýrem je i Ivan Mládek. Jelikož ho tak podle vlastních slov titulují jen u lékaře, možná nemá k památce na ekonomickou fakultu úplně vřelý vztah. Porevoluční reforma vytvořila generaci magistrů, bakalářů a diplomovaných specialistů, což už nezní tak jadrně, a vysokou školu bude mít stejně zanedlouho polovina populace.

Je ovšem sporné, zda je vzdělání, tím pádem větší šance na dobře placené místo a na životní spokojenost, pro muzikanta výhra. Možná jak ve kterém žánru. Správný bluesman musí být hladový, bez peněz a citově frustrovaný, jinak to nemá tu správnou autenticitu. Správná šansoniérka by měla ideálně kopírovat některou z mnoha verzí životopisu Edith Piaf. Správný zpěvák americké country by měl mít aspoň pro marketingové účely kamión, imidž lůzra, jemuž zahýbá žena, a vytvářet zdání, že kdykoliv může naskočit a jet na jeden zátah z L. A. do Houstonu. A správný alternativec musí mít vše batikované bio včetně marjánky.

Pavel Bobek by tím pádem neměl šanci vyniknout, na to byl příliš přirozený a skromný. Asi by takový byl i ve Státech. Věřím, že by se mu tam líbilo žít. Nepochybně by ho měli rádi, při grilování by obdivovali jeho skvělý hlas a věrně rogersovský přednes. Mělo by to jen dvě chyby: my bychom ho tady postrádali a on by se musel před devíti lety nakonec rozhodnout, zda volit Losnu, nebo Mažňáka.

Honza Hučín