O chlebu

Tak prý se v některých obcích vracejí k domácímu pečení chleba, protože supermarketové zmražené polotovary jim nejedou. Fajn, to na první pohled vypadá dobře – občan je s něčím nespokojen a protože mu z nabídky na trhu nic nevyhovuje, zařídí si to sám. Jenže na ten druhý se ukázalo, že pekárny nejsou domácí, ale obecní, a nefinancují je lidi, ale evropské dotace. Hle, konečně bohulibý účel, nabízí se říct. Jenže místo toho řeknu, že lidem se musí bohužel všechno strčit pod nos se stonásobným ujištěním, že je to nebude nic stát. Jsem si jistý, že polovina z nadšených domácích pekařů po jedné dvou rundách pečení začne brblat, že je to moc práce a suroviny jsou moc drahé a nakonec to není tak o moc lepší, než když se sjede jednou za týden do Penny. Aby se nemusely vracet dotace, obec napne všechny síly, aby tam po roce udržela aspoň jednoho, kterému radši skoro všechno zaplatí.

Jezdíme na chalupu na východní Moravu a tam máme každé ráno pečivo z domácích pekáren v okolí. Žádné dotace, žádné obecní investice. Tam se prostě a jednoduše vyplatí podnikat. Proč by to tak nešlo i jinde?

Asi jsme si odvykli chodit do jakéhokoliv rizika. On nás nějaký úřad, nějaký rozvojový program, nějaký lektor dovede za ručičku a když se nám nebude chtít, v sociální síti se spí dobře.

Pravda, tuhle jsem četl, že někde už lidi ve sladkém podřimování cosi ruší. Pánbůh postavil blbě hory a okresu Jeseník zapomněl dát pohodlnou přístupovou cestu do vnitrozemí. Sociální dávky se sice přes Červenohorské sedlo nějak dostanou, ale mladí prý odcházejí a mimo zimní sezónu tu chcípl pes, takže není za co utrácet. A máme, kurňa, jedenadvacáté století, přece máme nárok žít lépe a radostněji než nějací vidláci za Rakouska!

Inu, máme pokrok všude, kam se podíváš, jen ten stroj na pečené holuby do úst ještě nikdo nevynalezl. A co hůř, i z oslíků padají jen chlupy a bláto místo peněz. Kdybychom tak byli aspoň ochotni vyrazit za lepším po vlastních.

Tak nějak mi to připomíná stýskání, které se v různých variacích vrací: „Vyhráli jsme Portu, ale nedostali jsme žádné nabídky ke hraní... lidi dnes neocení tu pravou kvalitu...nám totiž nepomohli ani dva Andělové...“

Andělové, krtci, porty, králíci, ptáci a hvězdy jsou jen nějaké mrtvé sošky. Bohužel není nic jako nárok na úspěch, i kdyby se na tom usneslo deset Evropských komisí.

Já jsem už tedy jednu domácí pekárnu vydražil na Aukru. Už se těším.