Zvonění

„Zavoláme vám na číslo, ze kterého nám voláte,“ pravil automat a zavěsil. Zahřálo mě u srdce nadějí – konečně mi na stole zazvoní telefon! Díváme se tu v práci na sebe už přes rok, ale zatím jsem volal jen já ven. Kdo mě potřebuje sehnat pracovně, napíše mi e-mail, a kdo osobně, zavolá mi na mobil.

No jo, ale telefon vlastně nezazvoní. Když volám ven, jde to přes nějakou bránu či co, a k té vede jiné číslo než k mému mlčenlivému příteli na stole. Všechno už jede přes mobily. Ba co přes mobily – normální útlý mobil je dneska pomalu out stejně jako notebook. Kdo jde s dobou, musí mít smartfoun, ajpod nebo s přimhouřením oka netbůk. Tati, a ty tam fakt nemáš empétři přehrávač ani rádyjo? A to ti fotí tak blbě? Si kup novej, ne?

Ale můj mobil se těší na své každoroční vrcholné číslo. Jak vyřešit, že Ježíšek zazvoní u stromečku, když sedíme u večeře? To se na mobil stáhne nějaké zvonění zvonečku (to má vykopávka kupodivu umí), nastaví se jako zvonění pro jedno určité číslo a všechna ostatní zvonění se vypnou. Pár let jsme tento trik ladili, jednou jsem tam omylem nechal zvuk na esemesky, ale to byly děti ještě hodně malé a věřily, že píše Ježíšek. No, pomalu je čas si zase vzpomenout, co se má jak nastavit, chyba by se letos asi už neprominula.

Na Vánocích je hezké, že se dají opakovat rituály z loňska, předloňska, z před pěti i deseti let. Dokonce – a to se divím – se Brusel nepokusil sjednotit, kdo že to naděluje, jaká je norma dárků na dítě a jaká je úředně schválená výzdoba a hudba. Předpodělaná radnice belgické metropole letos testuje politicky korektní stromek, ale my si ještě letos užijme nekorektní koledy, nekomerčně chudé jezulátko a zoufale předpotopní zlozvyk, že se u stromečku schází s dětmi zpravidla i dvě dospělé osoby opačného pohlaví a pokouší se svobodně individuální společnosti vnucovat něco o rodině. Kdoví, čemu se budou pastýři klanět za rok.

A tak, máte-li chuť, buďte taky nemoderní, sentimentální, kýčovití, dudlajdá. Nám, nám, narodil se.