Free

„To ale na DVD nikdy nevyšlo,“ řekla paní v půjčovně. Holky navštívily o víkendu Muzeum Karla Zemana v Praze a zahořely pro film cesta do pravěku. Pamatujete na něj?

No jak je něco takového vůbec možné? (Ještě bychom měli vložit „v jedenadvacátém století“.) Přece dnes musí všechno někde být k nalezení. (A zase bychom měli dodat „na internetu a zadarmo“.)

Internet je skvělé médium, těžko může něco lépe hmotně vystihovat pojem „svoboda“. Jenže zároveň se na tom dá krásně ukázat, jak se svoboda snadno zamění za nárok. Žádný div, vždyť anglické slovo „free“ znamená zároveň „svobodný“ i „bezplatný“. A tak nějak žijeme s tím, že máme na všechno nárok. Na zpravodajské portály, na inzertní servery, na vyhledávání spojení, ba i na hledání po celé zeměkouli. A proč bychom pak neměli mít nárok jezdit zadarmo MHD, nic neplatit u doktora, dostat plný plat při onemocnění, ve stáří pěkný důchod? A hergot, když máme svobodu, máme přece nárok na příjemný a šťastný život, to znamená, že si nemusíme nic odříkat, s nikým mít trpělivost, můžeme (dokonce máme) zahodit to, co nám způsobuje starosti.

Zajímavé je, že jsem ještě neslyšel, že bychom sami měli mít nárok být pracovití, výkonní, nápadití – stačí, když takoví budou ti druzí, jejichž statky konzumujeme. Naštěstí člověk ještě pořád ví, že na své záliby si nemůže za sebe najít žádného náhradníka. Nárok, aby za mě někdo dokonale hrál a zpíval, aranžoval skládal... ne, sem asi svět bezbřehé svobody ještě nesahá.

Ba naopak. Jestli bych měl z lidských práv nějaké v tomto kontextu zdůraznit, pak právo dělat chyby – a nést za své činy odpovědnost.