Hlavně tu dobrou!

„Vidíš, Pánbůh tě potrestal!“ říkávala moje babička. Vaše určitě taky, ne? To zas malý neposeda dělal cosi trochu nebezpečného a vrátil se v průměru s odřeným kolenem. Babičky doufají v to, čemu se v pedagogice říká přirozeně nastávající trest, jelikož ten trestá za ně a ony to pak už nemusejí řešit. Stejně obvykle nestíhají.

Přísloví o příčině a následku je hodně, a protože nezávisí na denní ani roční době a politické situaci, můžou se pořád omílat. Povozil se po něm úspěšně i Michal Malátný, když ho přetavil do populární podoby „jaký si to uděláš, takový to máš“. Trochu hloupé je, že v životě to funguje se zpožděním, někdy i dost dlouhým, kdy na příčinu dávno zapomeneme. Nebo se můžeme úspěšně hádat, že za to nemůže A, ale B, případně kvůli tomu, že u toho nebylo C ani D.

Na konkrétním příkladu si přihřeju polívčičku: firma, která mě nyní živí, se chystá recenzovat a hodnotit knihy a hry pro děti. Myšlenka ještě ani neopustila náš dům, a už se vedly vášnivé spory, zda a v čem je hraní her lepší nebo horší než čtení knih. A to jsme se ještě nechytli nad tím, zda střílečky vzbuzují nebo naopak vybíjejí agresivitu a co s těmi dětmi od Afterfallu bude, až vyrostou. Každopádně si myslím, že každý výstřel, vyřešený logický problém a útěk před žeroucím kolečkem zalévá, poeticky řečeno, rostoucí strom – a potíž je v tom, že pokud vyrostlý strom někomu namlátí nebo odjede do Afriky stavět nemocnici, nikdo to nebude spojovat s tím, co po večerech pařil.

Já vím, mělo by se to týkat muziky. Už se k tomu dostanu.

Ono je nakonec jedno, čím se hnojilo a zalévalo, protože každý je zvědavý na to, jaké ovoce se ze stromu bude sklízet. Protože podle toho se pozná, zda je strom dobrý, nebo špatný, jak věděl například i evangelista Matouš (koho to zajímá, ať si to najde asi uprostřed 7. kapitoly Matoušova evangelia). A právě při čtení biblického textu mě napadlo, že se nám tu podává klíč k jiné dlouho zkoumané otázce.

Oblíbenou vytáčkou na dotaz: „Jakou hudbu posloucháš?“ je vágní formulace „že hlavně tu dobrou“. No jo, ale jak se pozná dobrá hudba?

Řekl bych, že také po ovoci. Uklidňuje vás, odnáší vaše stresy? Jejím ovocem je sklenice teplého mléka na noc. To ale nemá každý rád, hlavně ráno. Dodá vám energii do dne? Bezva pro start do ulic, ale co když potřebujete, aby na stromu hudby rostly aromatické svíčky nejlépe s afrodisiakální vůní, jelikož potřebujete dostat tu svou do postele? Inu, jak vidíte, není hudba taková, která by se zavděčila každému.

A tak si vybírejme, po čem nám bude dobře, a neničme cédéčka s Evou a Vaškem, protože i tučným bůčkem živ je občan s volebním právem a kdo chce kam, pomozme mu tam.