Listopad
Listopad vyfasoval nálepku nejpochmurnějšího měsíce.
Krátké dny, mlhy, babí léto v čucu a Vánoce ještě v dálce, první vlna
nemocí. Proto jsem se rozhodl, že tu depku vyvážím Ligaturou vyvedenou v
pitoreskních barvách bez konzervantů, sentimentů a sedimentů, juchů! Tak
copak veselého mě od posledně potkalo?
Žhavým kandidátem na tohoto bobříka byly kondiční jízdy
manželky. Po dlouhé ekologicko-cyklistické fázi jsme si před rokem koupili
auto, před půl rokem si Magda nechala updatovat řidičák a teď konečně
svolila, že se po bezmála deseti letech rozpomene na autoškolní dovednosti.
A tak zažila pičínská náves obnovenou premiéru rozjezdů na jedničku, cesta
za obcí seznamování s rychlostní skříní, Rosovice odbočování z vedlejší
doleva a Dobříš triumfální zastavení na parkovišti. Vedla si statečně!
Zábavné na tom nebylo to tápání a adrenalin stříkající z uší nás obou, ale
představa, jak srandovně jsem asi vypadal v autoškole já. Na rozdíl od Magdy
jsem si totiž myslel, že řídím bezvadně a svět mi leží u nohou.
Nicméně ani intenzivní trénink nezabránil tomu, aby nás
hned po příjezdu na chalupu do Brumova nevítali v obchodě: „Tož vítajte, a
dnes řídila vaša paní, však?“ Ostuda z Uherského Brodu, kde jsme do
akvaparku nějak zapomněli očistit obuv od léta a navíc se tam jedné z našich
princezen udělalo u bazénu špatně, se snad rozšířila jen po Slovácku a na
Valašsko doletět nestačila. Ale radši jsme se do Prahy vraceli přes
Vizovice.
No a tady během jednoho dne přestala fungovat karma,
pračka v posledním tažení vyplivla všemi otvory vodu na podlahu a začátek
nočního klidu odbil pád svítidla, po němž zůstal kráter v umyvadle. Když
před několika tisíciletími přišla bouře na loď z Jafy do Taršíše, losem
odhalili, že je třeba hodit do moře jistého Jonáše (to byl ten od té
velryby). Nejblíže tomu jménu jsem doma já, tak doufám, že se vykoupím
vyhozením několika plyšáků. Nebo aspoň částečným zahlazením škod.
A tatííííí, já si Ježíškovi napíšu o velkého koníka. A
tatíííí, za jak dlouho budou Vánoce? A tatííííí, já se bojím Mikuláše!
Vlastně je ten listopad příjemný oddechový čas,
nemyslíte? Užijte si ticho, než na vás na každém kroku bude řvát důdlajdá.
Honza Hučín