Krize

Tak Tak nám prý krize končí, firmy nabírají a světlé zítřky se opět vynořily na obzoru. Upřímně, osobně jsem si do téhle chvíle žádné pořádné krize nevšiml. Češi si svůj konzumní standard od žádných úspor rozvracet nenechají, když budeme dělat, že na to pořád máme, tak to nákupními vozíky převálcujeme, však on to za nás Cetelem zatáhne.

Můj někdejší kolega Petr pocházel z Jeseníků a rád jezdil na kole. Jeho základní poučka byla “kopec za zatáčkou pokračuje”, mockrát se mi hodila. Co oči nevidí, to srdce ani nohy nebolí, takže se blížíme k zatáčce a těšíme se, že si za malou chvilku dáme leháro. Vona nakonec ta kríze ani nebyla tak děsná, že, Maruš?

A mezitím se ukázalo, že jeden velký a tradiční festival se letos z finančních důvodů vůbec nekonal. Místo toho nám tento týden zahudou rozlícení odboráři (určitě nebudou chybět píšťalky, trubky, vuvuzely, kdoví, zda nedojde i na bicí nástroje) nespokojení s tím, že bychom si my všichni měli něco odepřít. Škoda, že si nevzpomněli o měsíc dřív, mohli v Pikovicích obstarat náhradní program. A my ostatní – važme si letos každé akce, každého festiválku, každého koncertu. Kdoví, zda za pět let vůbec nějaké zbudou. Kopec za zatáčkou pokračuje a jak to vidím, nikomu se nechce ani zalepit ucházející pneumatiky. Někde v půlce to otočíme a hurá dolů k moři. Řekové prý hrají hezky a zadarmo.